Čarovný svět vějířů I

Děkuji podruhé. Martiny fotky jsou krásné.

Mám radost, že se vám fotky z výstavy líbily. Obdivuji Věru, jak dokázala informace o vějířích přehledně zpracovat. Mám doma také jeden vějíř - jako dárek mi ho dcera kdysi přivezla ze školního zájezdu do Španělska.

Věrko, dala sis práci s vývinem vějířů. Moc hezké. Dnes občas zahlédnu seniorku, která se ovívá vějířem v horku. Jak každá věc má svoji úžasnou minulost. Díky.

Děkuju za zajímavý článek. I já mám doma jeden vějíř. Je z Brazílie a opravdu nádherně malovaný.

Krásné vějíře a zajímavý článek. Taky mám dva doma..

Děkuji vám. Jeden vějíř mám od kamarádky, přivezla mi ho z Anglie.

Na vějíř už jsem si dlouho nevzpomněla. Ale možná zažije renesanci. V dnešních dnech by se fakt hodil. Ale žádný už doma nemám. Pěkný článek a dobrá dělba práce. :-)

Výstava je určitě zajímavá, muzeum v Roztokách je hodně aktivní. Nafotit vějíře ve vitrínách je kumšt, tleskám, Martino. Jako divadelnice považuji vějíře za nezbytnou rekvizitu mnoha her, jako uživatelka oceňuji jejich funkčnost. První z mnoha vějířů mi muž koupil kdysi v Benátkách, další v Brazílii, ale teprve nedávno jsem se odvážila je použít v běžném životě.

Měly jsme doma starý vějíř po nějaké příbuzné z babiččiny strany. Byl z tenkých dřevěných plátků, s malovaným obrázkem, podobný tomu ve Věrčině textu. Na rubu byl na jednom dílku již špatně čitelný text. Bylo prý zvykem, že dámám na bále psali na vějíř vzkazy nebo třeba verše jejich tanečníci. Vějíř jsem si "přivlastnila" a používala ho, hlavně v horku. Další levný jsem měla od Vietnamců a další látkový jako souvenir z Malty. Bylo mi vesměs jedno, jak se na mě lidi tváří. Ve vedru mi vějíře poskytly daleko lepší službu než třeba složené noviny. Díky za pěkný a zajímavý článek.

Věrko, moc dobře jsi to napsala a doplnila Fotkami od Martiny. Díky.