Jak jsme dříve cestovali

Moc hezká úvodní fotka, zabolela mně noha, jak jsem si vzpomněla na spáleninu od výfuku. Neřídila jsem .

Sestra jezdila na skautské tábory kvůli partě. Já k babičkám kvůli bratrancům a sestřenicím. V Lomu u Stříbra se nás sešlo 11 a v Pikovicích na chatě jen 3 , ale kamarádů všude bylo hodně. Od 18 let jsem sama dělala vedoucí na táborech a byla to moje později i součást práce až do r. 2001 . Ale společné rekreace jsem v oblibě neměla. Až teď s Íčkem. S rodiči jsme cestovali po republice se stanem a z počátku i pod peřinami..

Hezký vzpomínkový článek a fotografie.

Já jsem jezdila na skautské tábory dokud je nezrušili a pak s rodiči do Bulharska kde nám dávali najevo že o chudáky s českými korunami nestojí. Opravdu svobodně jsem vyjela až po revoluci do Londýna navštívit dceru.

Děkuji, také mám podobné vzpomínky. Myslím si, že jsme necestovali tolik jako dnes, ale vnímání bylo o to intenzivnější.

Milá Zdeničko díky moc za milý článek.* Také jsem jezdívala s manželem na motorce, pak na ní vozila kolem domku naše malé děti - tyto "jízdy" se jim moc líbily - tak jsem občas naložila před sebe na motorku i děti sousedů - jezdila jsem s nimi jen pomalu a byl to pro ně tehdy ten nejlepší "adrenalinový zážitek". Tehdy kolem našeho domku nejezdila ani auta, takže jsme mívali pro sebe velmi bezpečný prostor - byl to pro nás všechny nádherný, téměř přímo pohádkový čas*

Moc hezké vzpomínání. Tu motorku docela závidím. Na Medlově jsme byli několikrát, bohužel je to tam čím dál horší.

Vzpomínám si, že jako školačka jsem každé prázdniny jezdila s rodiči na dovolenou, navštěvovali jsme hrady a zámky a přírodní památky. I když jsem měla sennou rýmu, vždycky jsem to nějak vydržela. Po dokončení střední školy jsem nastoupila jako úřednice a mohla si vybrat poukaz ROH. Bylo to prima, nelze zapomenout.... Díky za hezké povídání.