Foto: autorka

Jak náramek

14. 7. 2022

Moje poezie

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5.1 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dalibor Polanský 14.7.2022 08:58

Není dobré nechávat odlétat své sny. Naplňují život a pomáhají duši růst.

Jindřich Berka 14.7.2022 07:16

Dobrý den, už si nemaluji lepší zítřky. Už si každý den vychutnávám. Také i ten den škaredý, který je natřený načerno. Píši si sny na papír a mám radost, když je dohoním. Vůbec se nezlobím, když jsou rychlejší. To nejlepší mě ještě čeká. To je to o čem sním. Má cesta byla klikatá, ale zajímavá, barevná jako luční kvítí a sluníčko mě na ni svítí. Přeji lidem lásku, nikoliv blín. Když jdu do postele přibude další letokruh, ale uplynulý den mě hřeje. Možná až budou nemohoucí, pořád budu hledat moudro v knihách, oknem se dívat na tu krásu. Jak kreslí mráz, jak hřeje sluníčko a jak bubnuje déšť. Mám děti a vnučky. Mé DNA se tu bude pořád roztahovat, pokud si lidé svět nezničí. Moc rád jsem žil a moc jsem si užil. Jindra

Zpět na homepage Zpět na článek