Příběhy naší rodiny: O třebenické babičce
Všechny fotografie z rodinného archivu Jana Zelenky

Příběhy naší rodiny: O třebenické babičce

12. 8. 2022

Mít dědečka a babičku je docela normální. Na tom není nic divného. Dědečka i babičku měl, nebo ještě má každý. Dokonce ve dvojím vydání. Moji třebeničtí prarodiče byli bohužel jen v jednom vydání. Jako dítě jsem to vždycky cítil jako křivdu.

Osud mě vlastně o tu druhou babičku a druhého dědečka okradl. Když jsem byl o něco větší, dozvěděl jsem se, že tohoto dědečka neznala pořádně ani moje matka, protože jeho život zhasl kdesi na haličské frontě první světové války.  V každé válce se za něco, nebo za někoho bojuje a umírá. A většinou zcela zbytečně. A dědeček bojoval a umřel za císaře pána. Měl jsem už jako dítě na stařičkého mocnáře Franze Josefa vztek, protože mě připravil o dědečka. Dodnes ho nemám rád, i když je tomu už celých sto let, co tenhle můj dědeček odešel na věčnost.

To třebenickou babičku, tedy babičku ze strany otcovy, jsem si užil do sytosti. Byla to krásná a moc stará babička.  Měla prošedivělé vlasy hladce sčesané dozadu, pruhovanou šatovou zástěru a květovanou jupku. Sedávala s  dědečkem na zahrádce na lavici pod meruňkou a usmívala se. Tedy alespoň, pokud jsme u babičky a u dědy byli na návštěvě. Jestli se usmívala i potom, to už nevím. Ale asi ano, protože to byla moc hodná babička. A podobala se paní Terezii Brzkové, která byla snad nejkrásnější filmovou babičkou, kterou jsem kdy viděl.

 

 

 Třebenická babička pekla na tálkách starého kuchyňského sporáku vynikající vdolky a mazala je svojí meruňkovou zavařeninou, kterou dělala z meruněk sklízených každoročně dědečkem na zahradě za domem. A chalupa byla přitom celá rozvoněně meruňková a já jsem jedl vdolky ještě horké.

Třebenice.

Dům, ve kterém žil můj otec s rodiči /tehdy vypadal trochu jinak/

foto: Věra Ježková

 

Děda býval ve městě váženou osobou. Jako jeden z  mála znal všechny tajné receptury všech možných likérových specialit, které jako znalec míchal v  proslavené třebenické likérce Ferdinanda Kraupnera a které byly ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století známé po celých Čechách. Když se z Kraupnerovy továrny stala po válce Fruta, bylo po slávě. Ale tak už tomu bohužel v té době bylo.

    Děda Václav Zelenka

 

„Pojedeme domů.“ Tohle říkal můj otec pokaždé, když jsme se chystali vyrazit za dědečkem a babičkou a strýcem Horou, známým malířem, do Třebenic. Matku to pokaždé rozzlobilo a říkala otci, doma jsi přece tady. Ale otec jí odpovídal, že doma bude vždycky tam, kde žije jeho matka. A kde on sám vyrůstal. Tenkrát jsem otcova slova ještě nepochopil.

Ubíhala léta a dědeček, který vášnivě rád luštil křížovky, při jednom takovém luštění usnul a už se neprobudil.  A uběhlo zase pár let a to zase usnula babička a mně se pak moc stýskalo po jejím pěkném úsměvu a po vdolkách s meruňkovou zavařeninou. A taky po jejich voňavém starém domku s malou zahradou, kde rostly meruňky a zlaté renety a odkud jsme mohli koukat na vysoký kužel Košťálova se zříceninou hradu nahoře.

Nevím, jestli dnes ještě někde existují staré babičky v pruhovaných šatových zástěrách a v květovaných jupkách, které se pořád usmívají a jsou moc hodné. A které umí taky dělat dobré vdolky. Nevím, ale pochybuji o tom. Pokud bych nějakou takovou babičku ještě někde potkal, docela rád by ji adoptoval. Taková babička mi moc chybí.

 

Děda s babičkou před třebenickým domem

 

Otcova kresba

 

 

 

 

Příběhy naší rodiny
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5 b. / 36 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Velková
Milé, hezké vzpomínání.
Zdenka Jírová
Takové babičky už dnes nejsou. Tu svoji jsem zde také popsala a vzpomínám na ni dodnes, i když už odešla před více než 60 lety. Je ale krásné, mít na koho vzpomínat tak hezky.
Rostislav Mraček
Pěkně a s citem napsáno! Krásně jsem si početl.
Jan Zelenka
Ještě jednou všem děkuji za hezké příspěvky.
Jitka Hašková
To jsou krásné vzpomínky. Také jsem nepoznala babičku a dědečka z tátovy strany. Taťka byl sirotek a mamka jeho rodiče vůbec nepoznala. Vychovávalo ho teta-sestra jeho maminky. Z mamčiny strany jsem si pořádně užila jenom babičku, děda umřel, když mi byly 4 roky. Asi je nás víc, kteří nepoznali všechny 4 svoje prarodiče.
Miluše Hasenohrlová
Jene, i druhý příběh krásný, nezklamal. A dobové fotografie nádherné.
Soňa Prachfeldová
Krásné, krásné, krásné.
Jan Zelenka
Dano, díky, počkám si.
Dana Puchalská
Honzo,to je krásná a milá vzpomínka. Děkuju. Ale myslím si,že už žádnou babičku v oblečení, které nosila Tvoje babička z Třebenic nepotkám. Kdyby se mi zadařilo, dám vědět.
František Matoušek
Hezké vzpomínání doplněné dobovými fotografiemi.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.