Všechny ilustrace: Z rodinného archivu Marie Ženatové

Příběhy naší rodiny: Koloběh roku

29. 8. 2022

Krajinou se nese zvuk poledních zvonů. Není ničím přehlušován, je klidný předjarní den. Kolem dokola je kopcovitá vyvýšenina. V menším údolíčku stojí pravidelně posazené domky kolem hlavní silnice, mnoho dalších je roztroušeno u bočních cest, některý stojí až na konci, takže i cesta končí právě v jeho vratech.

Příběhy naší rodiny vzpomínky

Autor: Marie Ženatová

Hodnocení:

(4.9 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 29.8.2022 12:46

Maruško, to jsem napsala já, Zuzka, my zde na chalupě máme se sestrou dohromady jeden PC a já jsem omylem přihlásila ji a ne sebe. Ale hned řekla, že můj názor sdílí, pouze si netykáte. :-D

Marcela Pivcová 29.8.2022 12:40

Maruško, obdivuji Tvé hluboce lidské příběhy, s láskou a bez stížností přijatý skromný každodenní život. A to nářečí, nad kterým musím chvílemi trochu přemýšlet, je kouzelné.

Zdenka Soukupová 29.8.2022 12:37

Něco tak krásného a dojemného jsem už dlouho nečetla. Moc ráda bych si přečetla nějaké pokračování.

Zpět na homepage Zpět na článek

Já debáb dýbu!

Už těžko si vzpomínám, že jsem byl někdy v deseti nebo jedenácti letech nachlazený a chtěl jsem jít ven (to jsem chtěl vždycky). Ale naši byli proti:

Oldřich Čepelka

Hříchy mládí: Tričko a košile

Tak marně přemýšlím o nějém hříchu z v mého mládí. Byla jsem dítě, které dělalo vše, jak má být.…

Jitka Chodorová

Zápisník starého muže: Jak to chápe dítě

Nastala nějaká příležitost k oslavě a sešlo se u nás více hostů. Jako domácí jsem se jich ujal a…

Zdeněk Folvarčný

Můj hřích mládí

Už od mládí jsem byla samotářská, neměla jsem ráda nic divokého, ale přesto jsem si užívala života jako každý normální mladý člověk. Hříchy mládí se mne nějak moc netýkaly, náboženské hříchy už vůbec ne. Ale přece jen si něco vybavím, každý máme nějaké „něco“.

Renata Pospiechová