Všechny fotografie: Jana Hošková

O moři

11. 9. 2022

Od doby, kdy jsem poprvé uviděla moře, což bylo v mém dětství samozřejmě moře bulharské při nějaké ROH dovolené s rodiči, jsem mu propadla celým svým srdcem. Byla jsem jím fascinována a jsem dodnes a zároveň mám k němu po svých několika dobrodružstvích veliký respekt.

cestování moře Můj příběh

Autor: Jana Hošková

Hodnocení:

(5.2 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Chodorová 11.9.2022 11:57

Ano, moře je moře, jen škoda, že éra dovolených u moře už pro nás skončila. Jak napsal Honza pode mnou, moře je fenomén, který se mi nikdy nemůže omrzet. Děkuji za článek.

Jan Zelenka 11.9.2022 11:26

Moře je moje celoživotní láska. Už od doby, kdy jsem se jako dítě naučil číst a hltal knihy Julese Verna. A později Balt, Středozemí, Rudé moře. Váš odkaz na krásnou Nezvalovu báseň mi připomněl jednu velkou část jeho sbírky Chrpy a města, která je věnovaná moři, které Nezval měl rád. Moře je fenomén, který se mi nikdy nemůže omrzet.

Blanka Lazarová 11.9.2022 11:05

Jano, moc jste mě potěšila vašim článkem. Mám to podobně. Poprvé Bulharsko s rodiči a pak několik podobných zážitků v moři či s mořem. Dalo by to na pár článků. Možná, za dlouhých zimních večerů něco napíšu. Děkuji.

Naděžda Špásová 11.9.2022 10:14

Moře je taky moje láska, byli jsme dvakrát v Chorvatsku, pokaždé jinde a ostrov Vir mi učaroval. Na rozdíl od vás, Jano, já bych se nepotopila natož šnorchlovala. Jsem mizerný plavec a voda do pasu mi úplně stačí, moře ale je taky mojí láskou. Hezké fotky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Na dovolenou i se zdravotním omezením? Ano, jde to!

V roce 1991 jsme byli s manželem na první společné dovolené v italském městečku Bibione. Poprvé jsme mohli vyzkoušet, zde je moře opravdu slané, jak chutná pravá Italská zmrzlina a jak rychle se dá opálit a nebo spálit.

Zdena Tesařová

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Tenkrát na Západě: Skok do kapitalismu

První, byť nepřímý, kontakt s tehdejším kapitalistickým Západem si vlastně ani nepamatuji. Vzhledem…

Marta Hrušková

Letní pábení

Když léto zaťuká, honem ven do přírody, podívat se, jaké přichází. Letos léto něžně nezaťukalo, ale okamžitě se ohlásilo vedry a suchem. A když nás pěkně rozpálilo a vysušilo, tak se smilovalo a řeklo si, že tedy zaprší. Ať se země napije, ať se nám vyhladí tváře, ať si všichni zase vydechneme.

Soňa Prachfeldová

Po nás potopa

V polovině června mě zaskočil můj muž otázkou: „Nevyrazíme někam? Od pondělí budu mít čtyři dny volna. Pojeďme někam do přírody, do ticha, kde budeme jen my dva, pes a vínko.“

Alena Velková