Jsem už starý. Tato věta se stala společensky nežádoucí
Ilustrační foto: Ingimage

Jsem už starý. Tato věta se stala společensky nežádoucí

8. 10. 2022

Jsem starý, stará. Kdo to řekne, zpravidla uslyší námitky: co to říkáš, vždyť jsi mladý, věk je jen číslo, nepodceňuj se, my nebudeme nikdy staří. Cítit se starý je mnohými považováno za selhání, slabost, podceňování se.

Dříve rodina o babičce řekla, že je stará a proto má odpočívat a sedět pod jabloní. Nyní se babičkám říká: neseď doma, buď aktivní, zajímej se o nové technologie. Sedmdesátníci, kteří se neustále něco nového neučí v souvislosti s tím, jak se svět kolem nich mění, jsou považováni za líné podivíny.

„Nedávno mi v plynárnách vnucovali jakousi aplikaci, podle které si mám sám sledovat spotřebu a chtěli mi poslat pin, jehož prostřednictvím mám s nimi komunikovat. S díky jsem odmítl, pinů už mám tolik, že si je píšu na papírek, což se nemá, vím, ale další nechci. Znaven z té debaty jsem si šel koupit něco k jídlu a prodavačka v sámošce mě naháněla k samoobslužné pokladně, že mě to s ní naučí. Nechtěl jsem. Řekl jsem jí, že už jsem na všechny ty vymoženosti starý a že si počkám u pokladny normální s člověkem. A ona na to: Co to říkáte, vy přece nejste starý a jestli se tak cítíte, musíte proti tomu bojovat,“ vypráví pětasedmdesátiletý Eduard. „V poslední době si toho všímám často. Když někdo řekne, že je starý, okolí ho začne přesvědčovat, že není. Jako by na tom být starý bylo něco špatného,“ dodává.

Jednou z nejčastěji používaných vět je: Každý je tak starý jak se cítí. Takže, jak se cítíme?

Před časem proběhl průzkum, kdy podle Čechů a dalších Evropanů začíná stáří. Zapojilo se do něj přes jedenáct tisíc lidí v různých zemích Evropy. Z odpovědí Čechů vznikl závěr, že podle nás začíná stáří v šedesáti osmi letech. Například Poláci se ovšem domnívají, že až v třiasedmdesáti. Naopak Estonci si připadají starší výrazně dříve, ti považují za hranici stáří šedesát dva let. Průzkum si zadala NN životní pojišťovna a její ředitel Michal Korejs ho komentuje těmito slovy: „Kdy si začneme připadat staří, záleží jen na nás. Průměrný Čech ale dnes žije rozhodně déle než jeho předci. Statistiky ukazují, že za posledních třicet let se život v průměru prodloužil ženám o pět a mužům dokonce o šest let.“

Lidé, kteří se průzkumu účastnili, uváděli, že je vidina toho, že budou na světě déle, než bývalo dříve běžné, těší. Dvě třetiny Čechů plánují, že zažijí více hezkých chvil se svými blízkými. Více než sedmdesát procent dotázaných uvedlo, že prodlužující se délka života navíc je důvodem přestat pospíchat a stresovat se. Přes polovina Čechů také uvedla, že s delším věkem souvisí i povinnost myslet na svou finanční budoucnost.

Takže se vlastně ukazuje, že přes současný trend tvářit se, že střední věk trvá do nekonečna, si lidé velmi dobře uvědomují, kdy vstupují do etapy, kdy se jejich život mění. A ti moudřejší si to umí přiznat a přizpůsobí si život tak, aby jim vyhovoval.

„Nebaví mě ta současná móda předstírat věčné mládí. Naopak s oblibou říkám, že na to či ono jsem už stará. A bavím se tím, jak mě mladší lidé vždy usilovně přesvědčují, že nejsem,“ říká jednaosmdesátiletá Jiřina. „Vnukové mi neustále vnucují chytrý mobil. Já ho opravdu nepotřebuji. Není to zbabělost ani lenost, mně prostě vyhovuje můj tlačítkový, protože ho používám výhradně k telefonování. Internet mám, počítač taky, základní věci na něm ovládám, co potřebuju najít, najdu, ale telefon chci mít tlačítkový. Přesto pořád slyším, že mám jít s dobou, že mám být modernější, učit se nové věci. Nechci. Jsem už na to stará. Chci si číst, občas zavolat poslední kamarádce, co mi zbyla, občas se projít, občas si zajet na chatu. Víc k životu nepotřebuju, protože jsem už stará,“ vypráví se smíchem.

Uznávaná gerontoložka Iva Holmerová sice škatulkování podle věku nemá ráda a říká, že by nejlepší bylo, kdyby se vůbec nemusel uvádět, nicméně i ona ví, že předstírat věčné mládí je nesmysl. „Takzvané zdravé dožití je někde kolem šedesáti let. Právě v tom věku se objevují první potíže, jichž pak s věkem přibývá,“ vysvětluje.

Takže se nelze divit, že když někdo v pětašedesáti začne výrazně pociťovat nějaké zdravotní problémy či úbytek sil, může ho naštvat, když od rodiny slyší: prosím tě, pětašedesátka dnes není žádný věk, vždyť jsi mladý.

„Měli bychom se snažit stáří porozumět a ne ho rozřazovat do škatulek podle věku, což se děje. Problematické je i vytváření pojmů aktivní stárnutí či zdravé stárnutí. Někdy je to zaměňování až za jakési nucení do aktivit. Člověk ale přece může i nemusí být aktivní,“ uvedla Iva Holmerová.

Každopádně by slovo stáří nemělo být považováno za něco, co je třeba vymlouvat, zpochybňovat, natož cosi, co je třeba zastírat a tajit. Je směšné říkat sedmdesátileté dámě, která o sobě říká, že se cítí stará: ale ne, vždyť jste mladá, vypadáte na padesát. Je totiž jen na ní jak se cítí. A cítit se starý opravdu není nic špatného, naopak je to obdivuhodná věc – je to totiž důkaz, že dotyčný nežije s hlavou v oblacích.

 

 

 

 

psychika stárnutí věk
Hodnocení:
(5 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jindřich Berka
Ještě dovětek. Každý má právo být ve stáří, unavený, něco nezvládat. Neučit se nové věci. Stejně jako někdo být tlustý nebo chudý. Táhne se to jako sopel přes všechny generace. Musíš být in!! Omlouvám se. "Hovno, seru na vás. Je to můj život"!!!!
Jindřich Berka
Dobrý den, mě je úplně jedno, kdo to píše, jak se jmenuje a jaké má problémy. Ano, pán má v mnohém pravdu. Je to individuální. Moje maminka chodí každý den 5 km do kostela, ale moje sestra, její dcera, neujde kilometr. Každý jede do konce jinou rychlostí, můžeme jet pomalu, ale i rychle a je mi jedno, kdo co mi radí a říká. Kašlu i na reklamu. Jedno je jisté, že jak stárneme, tak to může být jen horší. Co z toho vyplývá? Musíme s tím, že nám budou ubývat síly totiž počítat!!!! Snažit si to představit, a možná si to i zařídit. Hlavně tento fakt přijat a žít s tím. Jindra
Margita Melegova
Stara se necitim na rozdil od moji telesne schranky, ktera se nekdy silne brani a o domluve nemuze byt ani rec je tvrdohlava.
Soňa Prachfeldová
Každý jsme takový, jaký jsme. Něco je nám dáno, pro něco máme větší či menší vlohy, záleží na duševním a tělesném zdraví. Pokud se někdo cítí na novoty a jde mu to, jde do toho. Pokud je někdo spokojen s tím, jak žije a novoty nechce, je to jeho způsob života. Většinou máme život takový, jaký chceme a můžeme si dovolit. Je to v nás a o nás.
Jitka Caklová
Příspěvek pana Petra Adámka, tedy pokud se tak ve skutečnosti jmenuje, svědčí o skutečnosti, jak snadno posoudíme, či odsoudíme paní v podatelně, která tam je na "třídění pošty". Chápu, že můj ksicht je zapamatovatelný, pro někoho nezapomenutelný, také pár takových, z paměti nevymazatelných mám. A pokud Pán má trauma z celoživotní namáhavé práce pokrývače, tak vím proč a mohu mu říci, že se tohoto traumatu dá, ne zrovna snadno i bez psychologa, či psychiatra, zbavit a přeji mu krásné dny s WhatsAppem.
Ivo Nentwich
Celý život jsem kromě rodiny zasvětil své práci lékaře a tam si připadám užitečný. Je mi 61, do důchodu se mu chce, ovšem jímá mě hrůza, že budu chodit se síťovkou nakupovat rohlíky a venčit psa. Takže budu pracovat tak dlouho, do kdy mě nechají a stáří neřeším. Pokud stačím na práci, starý nejsem. A propos moje maminka až do své smrti v 92 letech četla na tabletech, skypovala, psala maily atd. Ještě pár chvilek před smrtí odpovídala na smsky, ale už to nedokázala vyťukat ?. Na elektronickou komunikaci opravdu nikdo není starý, spíš na to není stavěný. Hezký den a zdraví všem ?
Jitka Caklová
Pane Petře Adámku, přesně jste to vystihl. Tou paní v podatelně jsem byla také, ale až po té, co jsem se díky celoživotně namáhavé práci dostala do ČID. Možná bych tam seděla do dnes, kdyby spolehlivý donašeč nedonášel, a zaměstnavatel na mě neudělal podraz, abych nepřekročila 5 let a v budoucnu tak nebrala k důchodu výsluhu.
Petr Adámek
"Být starý" se pojí se slovy "...na (co)". Pokrývač může být starý na to, aby lezl po střechách, dřív než paní v podatelně na třídění pošty. A pokud jde o to ponoukání, aby se člověk naučil se smarthphonem a tak ... člověk by si neměl říkat "na to jsem už starý" tam kde by to ve skutečnosti zvládl, ale je duševně líný. Otázka samozřejmě je, jestli mu to někdo dokáže vysvětlit pomalu, jednoduše, prostě didakticky. Člověk má pak lepší pocit, když může říct, "mně tam mladí nainstalovali WhatsApp, abychom si mohli posílat nejenom textovky, ale i fotky" a má představu (číli ánunk [Ahnung] - to už taky dnes málokdo zná), co to vlastně povídá. Mně je 82, tak to není kázání mladíka, který se do starého člověka neumí vžít.
Lenka Kočandrlová
Kult mládí: no kdopak ho vyslal do světa a kdekomu ho vnutil?? (USA). Každý ať si dělá a žije si podle svého.Někdo zkrátka chce být starý,ne nemocný a nemohoucí ,a užívat si klady stáří.Nač se někam honit,nechávat si vnucovat něco,co se nepotřebuje. Já jsem moc ráda,že si konečně !!! dělám jen to,co sama od sebe chci dělat. Teprve na stará kolena mám svůj pokoj,kde se můžu zavřít.Když se mi chce si lehnout,tak jdu a ležím.Chci se válet celý den v pyžamu? Ano,klidně. Přečtu si mnoho knih a nic mne od nich neodhání,všechno můžu odložit na jindy! Láká mne jít do lesa na houby? Jdu. Telefon mi stačí na těch pár hovorů nebo sms úplně obyčejný. Bohužel doba jde snad až příliš kupředu,a tak se dnes plánuje kdeco zdigitalizovat,jak jsem slyšela i velký techničák,řidičák a kdovíco ještě. Jen to mě mrzí,že mladí už si neváží názorů a zkušeností starších lidí a šmahem je zamítají jako ovlivněné socialismem a než by si poslechli ,jak se doopravdy za socíku žilo z úst těch,co ho žili,jaké byly klady a zápory ,tak si nechají nalévat nesmysly od "odborníků" mladších ročníků v nějakých podkastech.
Jitka Caklová
Jarmilo, jako otužilec se necítím, koupání v přírodě vnímám jako souznění s přírodou. Bazény a různé podobné vymoženosti vnímám jako další zaneřáďování Matky Země.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.