Tady jsme bývali s manželem častými hosty. A to nejen, když jsme se vraceli z hudebně tanečního představení Collegium Marianum, působícího v přilehlé barokní zahradě italského typu. Byla vystavěná na třech terasách nejvyšším purkrabím Pražského hradu Janem Josefem z Vrtby v letech 1715-1720.
Na nápaditém řešení poměrně malého prostoru ve svahu se podílel uznávaný architekt F. M. Kaňka, sochařská výzdoba je dílem M. B. Brauna, fresky vytvořil V. V. Reiner.
V polovině 19. století byl Vrtbovský palác se zahradou upraven ve stylu klasicismu a na předělu mezi spodním a středním patrem vznikly empírové přístavky. V průběhu přestavby pravděpodobně přibyla i malá vyhlídka na střeše v nejvyšším místě zahrady. V jednom z přístavků v letech 1886–1889 bydlel a působil malíř Mikoláš Aleš. Inspirace zde měl opravdu hodně.
Půvab zahradě dodává 12 tisíc sazenic zimostrázu na střední terase i tisíce letniček různých barev v zajímavých rostlinných kompozicích.
Návštěvník se může kochat z několika podloubí a třešinkou na dortu je nádherný výhled na ikonické stavby metropole a horizont v oblacích.
Nedaleko směrem do centra stojí chrám Panny Marie Vítězné, v němž přebývá Pražské Jezulátko, plastika Ježíška v útlém věku. Sošku věnovala klášteru karmelitánů v 17. století Polyxena z Lobkovic, která ji dostala darem od své španělské matky jako svatební dar. Jezulátko oblékají sestry karmelitky do šatů, jejichž liturgická barva se střídá podle období církevního roku.
I v dnešní době k sošce putují návštěvníci z celého světa a prosí o pomoc, uzdravení, mír.
A když přejdeme na druhou stranu Karmelitské, nemůžeme minout nádherně zrekonstruované České muzeum hudby s širokou nabídkou kulturních aktivit.
Půvabné malostranské uličky nás dovedou k Maltézské zahradě a zde u Lennonovy zdi se nacházíme opět v současném světě. Nově je od září uprostřed zdi velké zrcadlo, odrážející naši tvář i neklidnou dobu.
Prokud projdeme jednou z nejužších pražských uliček, ocitneme se na Kampě a tady … ale to už je jiný příběh.
Dvouhodinovou procházku střídal déšť, vichr i opatrné podzimní slunce. To ostatně zachytil Samsung G., kamarád do každého počasí.
Potěší mě, když se v teplu domova projdete se mnou. A na jaře zde třeba společně navštívíme jeden z mnoha krásných koutů naší země.
Všechny fotografie: Daniela Řeřichová
