Přes léto tam nejezdíme a letos to bylo ještě poznamenané požárem v Českém Švýcarsku. Z balkónu jsme pozorovali letadla, která tam létala pro vodu na hašení. Shodou náhody jsme zjistili, že jsme na Miladě byli loni také 10.10. Toto jezero není třeba představovat, jednak jsem o něm psala už mnohokrát a kdo by chtěl znát víc, stačí se podívat na net.
Vzhledem k pracovnímu víkendu jsem potřebovala procházku v přírodě jako sůl a k tomu je jezero Milada ideální. Ve všední dny tam moc lidí není, to už máme lety prověřené a nemýlili jsme se ani tentokrát. Cestou do Chabařovic bylo vidět, že se podzim opravdu ujal vlády, protože stromy u silnice oblékly jeho zářivé barvy a na Miladě se fakt vyznamenal. Jako třešnička na dortu bylo nebe a slunce se svými barvami. Během naší procházky se modrá na obloze začala měnit v šedivou, ale to nám nevadilo. Na našich procházkách jsem zvyklá, že potkáváme lidi s pejsky, jednoho jsme potkali i tentokrát, bylo mu sedm let a jmenoval se Kevin. Ticho u jezera nebylo ničím rušeno, bylo nám divné, že se nikde neozývají ptáci. Asi byli taky na výletě, protože jsme byli už nahoře u auta, když se s křikem na hladinu uprostřed jezera sneslo několik desítek hus.
Foťák byl po ruce a mohu vás ujistit, že nezahálel, protože barvy kolem byly opravdu krásné. Fotek je trochu víc, ale snad to nikomu nebude vadit, zvu vás tedy na procházku místem, jako je Jezero Milada u Chabařovic, které za návštěvu opravdu stojí. Přeji všem podzim plný pohody a kouzelných barev.
