Jak šetřím energii

Tp je jal z hororu. Doufám, že zůstane jen v oblasti nadsázky.

Tak to mi nehrozí...topíme si v kamnech dle libosti, za svitu lampičky na baterky nebo u čelovky (baterie včas v hojném množství zakoupeny) - ono se u svíčky moc číst nedá,plápolá to a světlo je mrzké, si budu v klidu luštit a číst...Nebo si půjdu lehnout a tím si zpevním zdraví. V přírodě ve dne si teple oblečena načerpám pohodu,klid,trošku se tím i unavím,tak s usínáním nebude problém. Nějaké jídlo se taky najde a samota mi nevadila nikdy,tak ani to,že by nešel telefon,mě nezlomí.

Hani, díky za "nepatřičně" veselou chvilku. Skoro mám výčitky, že mě tvé starosti rozesmály. Doufám, že dáš brzy zase něco k dobru. :-)

Třikrát v životě jsem měla takový záchvat smíchu, že jsem nemohla přestat. Na premiéře filmu o básnících a při vyprávění zážitků se zvířaty na táboráku. To proběhlo na veřejnosti. V prvním případě jsme rozchechtali úspěšně několik rad kolem a ve třetím brečeli smíchy všichni účastníci. Nad knížkou Jiřího Sováka jsem dostala záchvat někdy kolem půlnoci. Vedle bdící manžel, nadopovaný prášky na bolavá záda. Chvíli nevěřícně koukal a potom vyčítavě zašeptal... Jsi vůbec normální, já se nemůžu hnout a ty se tu klidně směješ. Bylo to bohužel jako přilít oleje do ohně. Sovákovo rande na nábřeží s jeho Andulkou mi přijde zábavné dodnes. Jemu chudákovi v té situaci muselo ale být ouvej.

Hani, jsi nezmar, drž se!!

Článek mě hodně pobavil. Nevím ale jestli by ten blázinec byl tím správným místem.

Díky, směju se též :-)

Paní Šimková, skvělé. Není vyloučené, že v čase příštím se to stane realitou. ještě, že jsem už starý a nemocný. Ovšem, říká se, že ti největší lazarové žijí dlouho. Tak nevím. Hlavně, abych mohl potom z blázince psát na íčko!

Skvěle jsem se při čtení pobavila. Děkuju.

Milá Haničko, při tomto čtení* jsem se moc hezky pobavila !