Všechny fotografie: Jana Hošková

Nezvaný host aneb o malém ježečkovi

19. 10. 2022

Přišel mezi nás na zahradu nečekaně ráno. Zastavil se a pozoroval, co děláme. Nestočil se ani do klubíčka, když jsem k němu pomalu přišla, neutekl, což bylo divné. Díval se na nás, jako když nám chce něco říct, jako když chce o něco poprosit. Tak jsem si to vykládala.

příroda zvířata

Autor: Jana Hošková

Hodnocení:

(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Vávrová 19.10.2022 12:09

Letos jsem ještě o ježka na zahradě nezavadila, ale loni jsme měli na zahradě touto dobou hned tři podměrečné ježečky, asi brášky. Dávala jsem na místa, kde jsme je našli, drobné granule a vodu. A také vím, že byli doslova" plní blech".

Lenka Kočandrlová 19.10.2022 11:45

K nám v létě chodili dva ježci na kočičí granule.Jeden veliký a druhý menší.Ale už nejméně dva měsíce jsme je neviděli,tak asi někam zalezli. Ježek je čuně,jedním koncem žere a druhým z něj odchází...Nadělali klidně rovnou do té misky na žrádlo.

Jitka Hašková 19.10.2022 11:43

To je krásný příběh. Věřím, že se s ním na jaře uvidíš.

Libor Farský 19.10.2022 11:22

Bezva článeček !!! ♥

Helena Richterova 19.10.2022 11:14

Dobrý den, ježeček se patrně zahrabal někam do listí nebo do toho dřeva. Ta krabice, kterou jste mu nachystala, je vhodnější spíš pro kočky :). Aby ježeček přežil zimu, je nutné, aby se vykrmil aspoň do váhy 880 g. Tak jestli můžete, tak mu tam ještě noste krmení - ty kočičí kapsičky nebo i granule, a pak i vodu na pití. Dokud nebude hodně mrznout, bude vylézat a dokrmovat se, však uvidíte, jestli bude krmení mizet. Když má tu stanovenou váhu, tak má šanci přežít zimu. Držím vám palce, oběma.

Zpět na homepage Zpět na článek

Štve mě, když pes štve srnu

Když jsem v neděli vstal z postele a nic nového mě nebolelo, rozhodl jsem se, že půjdu do lesa na svižnou procházku. Šel jsem zasněženou cestou a asi o dvě stě metrů přede mnou přeběhla srnka a prchala pryč. Za ní se řítil pes. Opodál stál na cestě jeho pán a honičku se zájmem pozoroval.

Oldřich Čepelka