Jak vás napadlo vyrábět klobouky, kde jste se to řemeslo naučila?
Já jsem byla od malička taková tvořivá, myslela jsem si, že bych mohla jít na uměleckou průmyslovku, ale můj táta emigroval do Rakouska, a tak studium na takové škole bylo pro mne nemožné, tak jsem šla na střední oděvní školu, na obor Kloboučnice pro zakázkovou výrobu. Tehdy nás bylo ve třídě devět modistek. Měli jsme skvělou mistrovou, byla ročník 1928, moc bezvadná ženská, která nás učila nejrůznější fígle, měla nápady, vkus a hlavně díky ní mě to řemeslo bavilo a baví.
Vy jste hned po roce 1989 začala v tomto oboru podnikat?
Ne, já jsem na to neměla odvahu. Hned po škole jsem nastoupila do družstva Moděva, ze kterého se pak vyčlenilo družstvo modistek, které se jmenovalo Model Praha a tam jsem pracovala vlastně až do mateřství, do roku 2004. A teprve poté, co jsem se po mateřské měla vrátit do práce, tak mi manžel říkal, jestli to nechci zkusit sama. No a od té doby mám svůj krámek a vyrábím klobouky na míru.
Jak byly vaše začátky?
No, nebylo to jednoduché. Nebylo až tak těžké sehnat materiál, ale nejdůležitější pro modistku jsou ty formy z lipového dřeva, na kterých ty klobouky tvaruju. A to byl trošku oříšek, protože formaři pro modistky tady už řadu let neexistují, takže jsem si musela ty formy různě shánět po Evropě. A hlavně jsem nikdy nebyla políbená nějakým marketingem a obchodem, takže několik let trvalo, než se o mě zákaznice dozvěděly.
Nicméně vydržela jste a dnes máte stálou klientelu...
Ano, musím říct, že velmi mi pomohly sociální sítě, kde jsem prezentovala své výrobky. A také jsem se postupně seznamovala s různými návrhářkami, se kterými jsme dělaly a děláme nejrůznější módní přehlídky či prezentační akce. Takže ano, dnes už mám své stálé zákaznice, které za mnou jezdí z celé republiky, nebo dokonce i z ciziny, protože internet dnes dosáhne kamkoli.
Klobouky z dlny Jolany Kotábové na módní přehlídce portálu i60. FOTO: Jakub Watzek
Jak moc jsou klobouky v Česku v módě, protože se mi zdá, že na ulici moc dam v klobouku nechodí, na rozdíl od jiných evropských zemí...
Ono je to tak, že dokud ten klobouk na hlavě nemáte, tak si toho nevšimnete. Ale móda klobouků se postupně vrací, byť možná ještě ne tolik, jak tomu bylo do války či do takových padesátých let, kdy dámy nevyšly ven bez klobouku, rukaviček a punčoch. Pak samozřejmě v době komunismu byly klobouky zapovězeny a nahrazeny rádiovkami a šátky, ale teď už se ke kloboukům vrací nejen starší generace, ale i ženy kolem třiceti, čtyřiceti let. Řekla bych, že je to tím, že ty mladé holky přestaly mít zábrany, že se nestydí vzít si na sebe něco extravagantního, anebo právě klobouk jako doplněk.
Dá se říct, jaký typ žen má o klobouky největší zájem?
Je to různé. Kdybych měla říct, na jaké příležtosti si ženy klobouky nejčastěji pořizují, tak jsou to hlavně svatby. Tedy ať už nevěsty, tak hlavně maminky nevěst a ženichů si klobouky pořizují nejčastěji. Mnohdy je právě svatba tou příležitostí, kdy si dámy posadí klobouk na hlavu úplně poprvé a zjistí, že jim sluší, takže si pak pořizují klobouky k různým dalším příležitostem, anebo jako doplněk k nejrůznějším outfitům. Dost žen se cítí v klobouku velmi dobře, dstojně a myslím, že mnohým ženám i díky klobouku vzroste sebevědomí. Prostě cítí, že mají na sobě něco, co jim sluší a co se běžně či denně nenosí.
Dřevěné formy na výrobu klobouků. FOTO: Jan Raška
Jak dlouho trvá výroba jednoho klobouku?
Běžně tak dva dny. Ale samozřejmě záleží na tom, z jakho je materiálu, jaký složitý je ten samotný návrh nebo jaké je zdobení klobouku. Já vyrábím nejen společenské klobouky, ale třeba i slamáky na léto, nebo sportovní klobouky a barety.
Je v tomto oboru velká konkurence? Můžete vůbec konkurovat běžným oděvním řetězcům?
Cenou rozhodně ne, ale provedením jistě ano. V běžné konfekci si často ženy klobouk nekoupí, protože jim nesedí. Nebo ten, který jim sedí, se jim zase nehodí provedením či barvou. U mě si dámy vyberou jak materiál, tak tvar, barvu, zdobení. Takže dostanou skutečně klobouk na míru, který jim vydrží spoustu let.
Dílna a butik Jolany Kotábové. FOTO: Jan Raška
Kde berete inspiraci, jaký klobouk vyrobit? Asi největší "propagátorkou" kloboouků byla nedávno zesnulá královna Alžběta II. Sledovala jste její klobouky?
Samozřejmě sledovala, byť právě královninými klobouky jsem se neispirovala. Většinou měla oblíbeny jeden tvar, nicméně, co mě na jejich kloboucích vždy fascinovalo, byly barvy. To byla vždy nádhera. Pravdou ale je, že britská královská rodina je, co se týče klobouků, inspirací pro evropské modistky, ale hlavně britské ženy, protože Velká Británie je určitě zemí, kde se klobouky nosí nejvíce. Teď se samozřejmě nejvíce sleduje, co nosí Kate, princezna z Walesu, která si klobouky také velmi oblíbila.
Jak se vlastně klobouk správně nosí a můžete uvést něco z etikety, tedy kdy se může či nemusí klobouk sundat z hlavy?
Dáma nikdy nemusí nikde klobouk smekat a sundávat jako muži. Je to kvůli účesům. Dříve byly účesy složitější a klobouk byl třeba i zapletený do vlasů. Většinou se klobouk posazuje na pravou stranu, a to z důvodu, že když se chodilo s mužem v závěsu, tak on šel po její levici. Jeho klobouk byl klopený k levé straně a dámy klobouk k pravé straně, kvůli tomu aby jim to nebránilo v komunikaci. Fascinátory se nyní nosí více nad pravým obočím ale to už je spíš otázka módního trendu, který se časem obměňuje.
Kdyby si některá z žen chtěla u vás klobouk objednat, co má dělat? Musí přijít k vám do vašeho smíchovského butiku, anebo jej lze objednat na dálku?
Ideální je určitě osobní návštěva, kdy si ženy mohou vybrat z klobouků již vyrobených, anebo si podle některého vybrat tvar, barvu, materiál. Ženy si proměřím a pak může mít klobouk hotov do deseti dnů.
