To je dnes hezky, že? Málo mluvíme s cizími lidmi. A je to škoda

Nikdy jsem neměla problém otevřít pusu a navázat být jen krátkou řeč v čekárně, v obchodě, na výletě, na školení atd. Často se mi i stává, že se na mě lidi obrátí s dotazem, když se někde nevyznají. Legrační je, když jsem na daném místě cizí a sama jsem ráda, že trefím, kam potřebuju. Je zajímavé, že když si lidi hodně dobře sednou na nečekaný, nezávazný rozhovor, ukáže se, že si rozumí i povahově a názorově. Někdy člověk líp pokecá s úplně cizím člověkem, kterého už neuvidí, než s lidmi, které považuje za letité kamarády. A jsou v životě i takové náhody, že člověk potká na naprosto neplánovaném místě člověka, který tam taky je víceméně náhodou, a oba nezávisle na sobě zjistí, že se chtějí zase někdy vidět a povídat si dál.... takové náhody asi řídí sám osud. Kdo ví.

Já si myslím, že "člověk moderní internetový" nemá vůbec problém navazovat i "obyčejný lidský kontaktní tradiční rozhovor", ale že mu ani ten nestačí a proto "skotačí" i na internetu. Že ten, kterému už ve škole říkali, aby přestal vyrušovat tím, že stále s někým při hodině mluví, se nezmění ani na stará kolena a že navazuje rozhovor úplně všude, kde jde. Tedy už ne tak často "v tanečních", ale v supermarketech, u doktora v čekárně, u výlohy, na stanici MHD, úplně všude. Zrovna naposledy ve středu jsem se dokonce rozhovořil u stolu v DBK, kdy jsem čekal, až manželka přinese jídlo, s jednou maminkou v mém věku, s její dcerou a s její dcerou - tedy hned s třemi generacemi. :) A během pěti minut jsem se dopracoval ve všeovecném veselí až k tomu, že mi bylo od nich nabídnuto ochutnat i jejich jídlo. Malou holčičku jsem obdaroval plyšovou myškou, která byla nakoupena původně pro mou vnučku a pak už jsem se rozloučil a papal své jídlo s manželkou. Ne - navazovat kontakt mi žádné problémy nedělá. Byly však doby, kdy mi vadily i pohledy druhých lidí, člověk musí být sám v dobré psychické pohodě, aby dokázal pobavit ty ostatní a tak musí mít pochopení i pro ty druhé, kterým není zrovna "HEJ" a netlačil je ke komunikaci, když se jim nechce komunikovat - to totiž také patří ke komunikaci - vynechat ji - nevnucovat se a spíše třeba jen pohledem dát najevo - "tuším, že nemáš zrovna svůj den - bude ale zase lépe". Snad už to bude zítra ČLOVĚČE!

Nemám problém hovořit s cizími lidmi, ale už se mi stalo, že ke konci hovoru přešli na víru. V tom případě honem ukončuji hovor. Ale jinak problém v tom nevidím a celkem pěkně si popovídáme.

Dnes je zlá a špatná doba lidé jsou uspěchaní,zamračení.Před 20-30 léty bylo líp jsem pejskař měli jsme tady na sídlišti takovou velikou louku a tam se scházeli pejskaři ze širokého okolí.CHlapi se bavili o práci,sportu kde je dobré posezení.Ženské probírali vaření ,děti a to kolem nich.Psi běhali a hráli si mezi sebou no prostě pohoda.Dnes každý drží svého psa na vodítku a nedovolí aby si pohrál s jiným psem protože není socializovaný a to samé platí pro lidi.Byl jsem na procházce v lese seděl na lavičce a pozoroval okolí.Šla kolem paní a měla na vodítku pěkného pejska když jsem jí ho pochválil nedočkal se poděkování ale arogantního upozornění at neobtěžuji že zavolá MP. No holt žijeme v jiné době.

Popsala jsem níže svůj zážitek s navazováním hovorů s neznámými lidmi se svojí kamarádkou. Já pokud mi někdo osloví odpovím, ale sama nikoho neoslovuji pokud to není nutné.

Ráda se dávám s cizími lidmi do řečí,kdekoliv.

Tak naposledy jsem s cizími lidmi navázala řeč u nás na vánočních trzích. Nejvíce s jednou paní, která prodávala své nádherné perníčky. Měla stánek hned naproti našemu stánku a jak tam měla za sebe záskok tak si přišla "pokecat" za námi. A nebyla to jen ona. Nemám vůbec žádný problém navázat řeč s někým cizím. Nejlépe to jde v čekárnách u lékařů, v dopravních prostředcích apod.

Ráda si povídám s lidmi známými i neznámými. Když chodíme nakupovat, prohodím cestou slovo s kdekým, často s lidmi, kteří žijí sami a nemají nablízku nikoho, s kým by si mohli popovídat. Zajímavé je, že přitahuji lidi ve vlaku, asi nějak cítí, že si se mnou mohou popovídat. Užívám si slovní i mimoslovní setkání s dětmi. Holčičkám pochválím parádu, klukům, jak jsou šikovní, když řídí nějaký dopravní prostředek. S dětmi v kočárku hrávám hru Kuk! a vždy se u toho bavíme oba, aniž bychom používali slova. Většinou jsou velmi "komunikativní", i když ještě ani neumí mluvit. Občas se i mezi nimi najde někdo, kdo mi dá jasně najevo, že se se mnou bavit nehodlá. Respektuji to.

Promluvim na pejska na nasem sidlisti, jinde uz moc nechodime, pochvalim a to je nejlepsi zpusob jak se dat do reci s cizimi lidmi, obycejne ve mne pejsek citi kamarada na hrani, panicek nebo panicka se omlouvaji, ze na mne skace, sdelim ze je pro mne poteseni si s pejskem hrat a vubec mi to nevadi co novy kamarad predvadi. to majitele uklidni, vim, ze na pristim setkani potahne pejsek majitele/ majitelku na voditku ke mne. Muj muz rika, ze se ve mne psi mama nezapre a zatim co ja si uzivam kamarada jednim uchem poslouchat o cem se majitele pejska bavi s manzelem. Takovym zpusobem jsme navazali hodne kontaktu po prestehovani do bytu, vetsina pejskaru jsou komunikativni lidicky a maji hodne pejsky, ale je i druha skupina a te se vyhybam a s jejich pejsky se tezko navazuje kontakt, oba nejsou dostatecne socializovani.

Patřím k tě, co se rozpovídali až s přibývajícími roky. A čím jsem starší, tím jsem ukecanější. Ovšem oslovuji jen ty, u kterých cítím možnou odpověď. Většinou to skončí tak, že si dobře popovídáme.