Burákové máslo, rajčatový džus… Pomoc, která komunistům vadila
Dodávky potravin z USA. FOTO: Vojenský historický ústav

Burákové máslo, rajčatový džus… Pomoc, která komunistům vadila

23. 11. 2022

Když se řekne UNRRA, osmdesátníci a starší se začnou usmívat. Vzpomínají, jak v dětství, v prvních poválečných letech poprvé okusili dobroty, které neznali. Potravinová pomoc z Ameriky mnohým dodnes utkvěla v paměti, přestože se o ní svého času přestalo mluvit.

Po letech okupace a války byl v Evropě hlad, šířily se nemoci, válkou zničené hospodářství nebylo schopno zajistit všem lidem potřebnou výživu. A tak byla spuštěna humanitární akce UNRRA, která spočívala v dodávkách potravin i dalších věcí nutných pro rozvoj hospodářství. Znamenalo to, že k Čechům se začaly dostávat potraviny, které byly ve Spojených státech běžné, ale tady neznámé. Například konzervy. Zatímco pro západní vojáky byly tou nejobyčejnější věcí na světě, tady na ně lidé koukali s nedůvěrou. Co s tím? V té plechovce že je maso? Fuj, to bude divné. Je tam. Vepřové. Ale v čem to plave? Co to je za omáčku? Chutná to jako hrušky a jablka. Kdo to kdy viděl - vepřové v hruškové omáčce!

Ano, tak reagovali Češi, kteří poprvé v životě ochutnávali vepřové konzervy, burákové máslo, datle, džusy či kompoty v plechovkách. Po letech hladu a strádání to pro ně na jedné straně bylo vítané překvapení, na straně druhé něco, k čemu neměli důvěru. „Dodnes si pamatuji, jak maminka nožem páčila plechovku  a pořád říkala, že to, co je uvnitř, bude určitě zkažené. Jenže pak to nalila do hrnce, ohřála a my vše snědli tak hltavě, až nám celé rodině bylo špatně. Bylo to tak dobré, že jsme to zblajzli příliš rychle,“ vzpomíná pětaosmdesátiletá Marie Novotná, jedna z těch, kteří prožili dětství za protektorátu a dočkali se osvobození.

Zejména lidé, kteří v té době byli dětmi, dodnes vzpomínají, že díky balíčkům z UNRRY poprvé v životě jedli čokoládu, zkusili žvýkačky. „Děti, které se narodily na začátku nebo během války tak mohly ochutnat pravou čokoládu, kakao, pomeranče. Některé potraviny se sem takto dostaly úplně poprvé, například burákové máslo, rajčatový džus – ty Češi neznali,“ uvedla historička Pavlína Kourová. Dodávky z UNRRY tak mnoha rodinám zpříjemnily první poválečné Vánoce, ale nebyly jen radostným zpestřením, byly především prostředkem, jak obyvatelstvo zasytit, předejít hladomoru, který ve zdevastované Evropě hrozil.

Projekt UNRRA, který z velké části financovaly Spojené státy, měl za cíl dodat do domácností jednoduché základní potraviny, šlo o něco podobného jako byly balíčky, které fasovali v době války vojáci. Jenže mnozí Češi nevěděli co si s nimi počít a tak ministerstvo výživy v roce 1946 vydalo brožuru s názvem Jak připravovati zboží UNRRA. Obsahovala konkrétní tipy a recepty, jak s jednotlivými potravinami z balíčků zacházet, jak je upravovat. Balíčky obsahovaly například kromě konzerv a džusů či kávy také sušená vejce, margarín, džemy, džusy rajčatové, grapefruitové a rybízové, čokolády a hlavně už zmíněné žvýkačky. Když se řekne žvýkačka z UNRRY, mnoho lidí, kteří poválečná léta pamatují, se dodnes rozzáří při vzpomínce na ten blažený pocit, kdy poprvé vložili do pusy tu podivuhodnou vonící věc.

Jenže ne všichni byli nadšeni. S tím, jak v zemi přibývalo lidí přiklánějících se k levicovým myšlenkám a moc komunistů sílila, začaly se v tisku objevovat články, které tuto humanitární pomoc znevažovaly, kritizovali. Problém byl v tom, že přicházela ze Západu. A vše, co bylo západní bylo špatné. Šlo o dobu, kdy byl zpochybňován i fakt, že část republiky osvobodili Američané, trendem bylo tvrdit, že pomoc přišla zásadně jen ze Sovětského svazu. Začaly se objevovat spekulace snažící se obyvatelstvu vnutit myšlenku, že přijímáním této pomoci podporují imperialismus, že si je Američané takzvaně kupují za kus žvance. Dokonce se objevily články o tom, že pomoc je placena valutami, zlatem, že je tak Československo ožebračováno a vlastně o žádnou pomoc nejde. Někteří uvěřili, jiní věděli, jak se věci mají, ale šlo o dobu, kdy bylo lepší mlčet. Když komunisté převzali moc v zemi, o poválečné pomoci ze Západu se už mluvit doslova nesmělo. V učebnicích a knihách o ní nesměla být ani zmínka. Pomoc skončila.

A tak se historky o dobrotách z UNRRY uchovávaly jen ve vzpomínkách, v rodinných vyprávěních. Lidé, kteří je ochutnali jsou nyní v seniorském věku a vlastně jde o poslední generaci, která tuto epizodu českých dějin pamatuje. Mnozí dodnes přesně dovedou popsat, jak vypadaly obaly zboží z UNRRY, co přesně v balíčcích bylo, jak chutnala jejich první žvýkačka, jak vůbec nevěděli, co dělat s čokoládou a podobně. A mnozí vzpomínají právě o Vánocích. Na první poválečné vánoční svátky plné radosti z míru a z amerických dobrot.

Československo historie
Hodnocení:
(4.7 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Nepamatuji se, ale slyšela jsem že toto existovalo.
Jitka Caklová
Zuzko, díky za Tvůj věcný příspěvek 12:11.
Zuzana Pivcová
Promiňte, ale myslím si, že zařazení poválečného Československa do evropských zemí, kde byl hlad, šířily se nemoci a bylo válkou zničené hospodářství, je značně nadsazené. Vím z archivní dokumentace, co byla UNRRA a co měla za úkol a že do ní byli zapojeni i naši političtí představitelé. Naše maminka měla pro zajímavost schovanou nějakou malou konzervu a otvírač na konzervy s kolečkem. Ta humanitární pomoc se týkala hlavně Německa a samozřejmě měla politický podtext. Něco jiného byl později Marshallův plán - nabídka hospodářské pomoci v době extrémního sucha, který byl u nás poúnorovou vládou odmítnut. Ale to už sem nepatří. Chtěla jsem napsat, že nějaké džusy, arašídové máslo místo másla, čokoláda a žvýkačky by hladovějícímu Československu asi moc nepomohly.
Zdena Proboštová
O rozdělení světa rozhodly tři mocnosti na Jaltě a každý si to svoje teritorium hlídal. O UNŘE jsem slyšela prvně, když jsem rozum brala, od staříčka. Ten preferoval první republiku a ve skříni měl obrazy Masaryka a Beneše. Táta dělal v železárnách a byl řádný člen strany a tudíž preferoval současnou republiku. Někdy to u nás bylo velice veselé, ale zase jsme se leccos dověděly - já a sestry.
Martin Vrba
Tak já jsem dokonce zažil i pozdější dobu, kdy kolem roku 1962 - 1965 mnoho dětí se nechávalo "ostudně obdarovat" od západních turistů, kteří vyhazovali žvýkačky z oken autobusů při příjezdu a fotili si je. Ve škole se to vyšetřovalo a hrozila za to snížená známka z chování. Já dráždil učitelky tím, že jsem předstíral žvýkaní jen pohybem úst a když jsem byl poslán k odpadkovému koši, tak jsem samozřejmě neměl co vyplivnout. Ale když pak později byla vyráběna (snad v nějaké licenci) naše první velice známá žvýkačka PEDRO - dat jsem už žvýkal a moje děti také. Můj vnuk už žvýká západní (ne jsou z Číny) žvýkačky zcela bez postihu, ale brzy mu ty z Číny tak zakážou. :)
Marie Hellebrandová
Narodila jsem se koncem roku 1945 a mezi moje pravzpomínky patří malé khaki konzervičky s obsahem žluté barvy a lahodné chuti.Prý v nich býval broskvový nebo ananasový kompot.
Soňa Prachfeldová
Ani maminka a příbuzní ne. Možná do bývalých Sudet nic nepřišlo,.
Jitka Caklová
Doplnění: .....přišli na Štědrý den komunisti, všechno jim, tedy krom tří dětí sebrali.
Jitka Caklová
Naše rodina od UNRRY nic nedostávala. Možná proto, že rodiče "ve správný čas nestáli na správné straně". Brali se dva měsíce po skončení války, a protože maminka byla služka a tatínek synek z chalupy, byl za neposlušnost vyděděn. Díky pracovitosti měli za čtyři roky zavedené hospodářství, nezatížené dluhy a přišli komunisti. A protože se opět nepostavili na správnou stranu, zase od nikoho nic nedostali. Dnes jsou obchody plné "šmakulád" a co. Dnes je marasmus na celém světě a nepomůže nám ani svěcená voda. Vzpomínek se nikdo nenají. K smíchu, nebo k pláči?, každý si může vybrat :-) - :-( - :-) - :-(
Hana Rypáčková
Sestra měla schované žvýkačky a když mi jednu dala žvýkat, plivala jsem ji...Když mi byl rok , to mi vyprávěla maminka, už se nesměla pomoc z USA odebírat, ale prý nám Rusko kvůli suchu a neúrodě dalo pšenici. Balíky ale stále přicházely na udané adresy. Dostávali jsme dobroty od sousedů, co jim maminka šila , no spíš přešívala..

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.