Jana (67): Po smrti sestry jsem začala mít vztah s jejím mužem. Dcery mě kvůli tomu nenávidí

To je něco hrozného...to může udělat jen ženská s malým mozkem....

Ono je to velice citlivé. Ty role v rodině jsou totiž jasné vymezeny. Pankrác je strýc, Servác je zeť, Bonifác je tchán. Tečka. Cokoli zamíchá lidmi a role jim promění, tu změnu rodina nenese kladně. Jasně že z bratrance se může stát milenec, z nevlastního otce manžel, z kamarádky, kterou jsem seznámila s otcem,moje budoucí macecha. Atd. Ovšem aby rodina pobrala změny, byť v rámci rozdílné generace, musel by to být někdo úplně cizí. Někdo zvenku. Bratranec, švagr, tchán či strýc z úplně jiné rodiny. Ne že bych se chtěla jako již důchodce zastávat našich dávno dospělých dětí, které na nás mnoho času nemají a ještě koukají, jak jim pomůžeme my, než aby se reálně připravovaly na opak, ale já tu reakci dcer totiž docela chápu. Na rodinné sešlosti je standardní spíš to, že jsou to lidi přes dvacet, přes třicet , kteří řeknou, rád, ráda bych vám všem představila svého přítele, svou přítelkyní. Protože oni jsou na startu společného života. Oni plánují manželství, nebo dneska taky ne, společné děti, atd. Čím starší člověk oznámí rodině, ať už jakýmkoli způsobem, nový vztah, nedejbože s někým, kdo nějakým způsobem do rodiny patří, tím spíš se mu prostě té negativní reakce dostane. Rodina pobere, že si třicetiletá rozvedená teta něco začala s pětatřicetiletým vdovcem že sousedního okresu, ale nikdy nepochopí, že si tatáž teta rozumí s rozvedeným nebo ovdovělým kýmkoli z příbuzenstva. Tak to prostě je, a těžko s tím hlavní aktéři něco udělají. Takže úplně normálně v rámci rodiny, pozvi na narozeniny malého taky strejdu Pavla, ať není odstrčený, když tu teta už není, víš, že má rád kafe a dort. Když bude chtít,ať přijde. Tečka. Strejda posedí, pokecá, Jana řekne, hele, děti, já bych teda příští týden potřebovala odvézt nakoupit poměrně těžké věci, taky brambory, dcerunky se nepřetrhnou, strejda Pavel řekne, hele, já tě svezu, sám doma nic nemám, taky budu potřebovat nějaký zásoby. Dcery s matkou nebydlí, jistě za ní nechodí obden, ani by nezjistil,y, jestli byla v divadle s kamarádkou nebo se strejdou, myslím, že je ani nezajímá,na co babička koukala včera v televizi nebo s kým. A v kolik šla spát, jim je taky úplně fuk, a jestli sama, tím se v jejím věku přece vůbec zabývat nebudou. Takže co těm dávno dospělým dětem my šedesátníci budeme vyprávět. Vůbec nic, přátelé. Žádné oficiální výstupy, kdy jedno oko nezůstane suché. Toto byl do včera váš strýc a ode dneška je to můj přítel, vlastně váš nevlastní otec, podejte si s ním ruce? K smíchu. Takhle ne. Jak? Mami, my bychom chtěli jít do kina, přijdeš v pátek hlídat děti? Jo, v pátek můžu, to nic nemám. A nebo ne, já můžu kdykoli jindy, ale pátek se mi nehodí. Tečka. Moje věc. Ovšem jak říkám. Bez teatrálních výstupů a výměn rolí. To nechme těm, kdo se taky jednou dopracují k poznání, jak vůbec není špatné, když člověk žije sám. Ono to totiž má řadu výhod. Ne že ne.

V podstatě se mohu podepsat pod příspěvky uvedené přede mnou. Přebrat partnera můžete živému člověku. Ten, kdo odešel, vám to za zlé mít nebude, ti, co zůstali vás buď pochopí, nebo o vás přijdou. Nenechte se vydírat přes vnoučata. Každý sám je svého štěstí strůjcem. Kdo ho zahodí, nezaslouží si ho. Přeji vám oběma hodně štěstí.

V podstatě se mohu podepsat pod příspěvky uvedené přede mnou. Přebrat partnera můžete živému člověku. Ten, kdo odešel, vám to za zlé mít nebude, ti, co zůstali vás buď pochopí, nebo o vás přijdou. Nenechte se vydírat přes vnoučata. Každý sám je svého štěstí strůjcem. Kdo ho zahodí, nezaslouží si ho. Přeji vám oběma hodně štěstí.

V žádném případě se Pavla nevzdávejte, není důvod. Vyrovnat se s tím musí dcery, nehledě na to, že až budou potřebovat hlídat děti, tak přijdou s prosíkem. Užijte si to naplno, výčitky nejsou na místě, naopak, nejsem věřící, ale jestli na vás sestra kouká z nebe, je určitě ráda, že je o jejího manžela dobře postaráno. Nikdy si neříkejte, " co tomu řeknou lidi ", nikomu do toho nic není. Přeji hodně štěstí.

Dcerám spíš vadí, že nejste sama a tudíž už nebudete skákat podle nich, jak ony potřebují. Vy si uvědomte, že máte svůj život, teď když jste našla někoho, s kým vám je dobře a to po obou stranách, přece nezůstanete sama. Ať vám je kolik chce, na štěstí má každý právo. A myslím si, že sestře by to určitě nevadilo.

Nechápu,že se paní vůbec zabývá nepřejícími lidmi,i když jsou to vlastní dcery....Co nám starším ještě zbývá ze života? Máme se nechat otrávit nesmysly,cizími závistmi,lakomostí a škarohlídstvím? Užívejte si společně nalezeného štěstí a na ostatní se zcela a úplně vybodněte!!! Jste nyní vy dva jeden celek a nade vše se povzneste.

Souhlasím s paní Zahradníkovou, dcery by si měly uvědomit, kolik času chtějí mámě věnovat - třeba by jim došlo, že se maminka se švagrem i prakticky podporují. A že se švagr stará o maminku tak trochu místo nich. Je jenom dobře, že si maminka zpříjemnila život a švagr jistě také.

Nebudu radit jen napíši svůj názor.Nechápu postoj rodiny,vždyt je to normální,dva osamocení lidé se našli,osud tomu tak chtěl.Co je na tom špatného,že bývali švagr a švagrová?Dnes jsou to dva osamělí lidé.Je jim spolu příjemně tak proč by to odmítali,že je to nevhodné.Podle mě není.

Jana Zahradníková - to snad nemůžete myslet vážně? S dcerami momentálně nevychází a ještě je má v této situaci upozorňovat, že jí budou dělat obsluhu? To je poněkud nevhodné. A co se týká samotného vztahu těch dvou, nic nechutného na tom nevidím. Když je jim spolu dobře, není jediný důvod, proč by spolu nemohli být. Jsou dospělí, svéprávní, tak snad ví, co dělají. A že s tím dcery nesouhlasí? Jejich problém. Já být tou mrtvou, byla bych raději, kdyby byl můj manžel s mou hodnou sestrou než s nějakou cizí fúrií...