Vánoce jsou ideální dobou k urovnání mezilidských vztahů, říká Ladislav Špaček
Mistr etikety Ladislav Špaček. FOTO: Tomáš Škoda

Vánoce jsou ideální dobou k urovnání mezilidských vztahů, říká Ladislav Špaček

19. 12. 2022

Muži v obleku s kravatou, ženy v šatech. Štědrý den je nejdůležitějším svátkem i z hlediska etikety. "Odpovídat by tomu měl nejen oděv, ale i stolování a chování během štědrovečerní večeře," říká přední český odborník na etiketu Ladislav Špaček.

Letošní Vánoce budou v mnohých rodinách jiné než ty předchozí. Vzhledem k napjatým domácím rozpočtům asi nebudou tak štědré. To možná není na škodu, že ubude konzumu, co myslíte?
Nikdy v dějinách se lidé neměli tak jako dnes. Když si vzpomeneme, jak slavili Vánoce naši pradědečkové, dědečkové, kolik dárků bylo pod stromečkem, když jsme byli malí a kolik je jich tam dnes, jak prosté byly večeře dříve a kolik toho dnes sníme za jeden jediný den. Žijeme v takovém nadbytku a bohatství, že trocha skromnosti nám vůbec neuškodí. Zvykli jsme si na blahobyt, a teď považujeme jakákoliv omezení za újmu. Cesta ke skromnosti i jakémusi odříkání je nutná. I naše děti by měly poznat, že život není jen procházkou růžovým sadem, že se musí přizpůsobit dané situaci. Podívejte se, jak žijí děti v jiných zemích, v Africe, Asii, nyní ve válce na Ukrajině… Takže nevidím to jako nějakou katastrofu, když Vánoce budou skromnější, myslím, že nám to prospěje.

Vzpomínáte rád na Vánoce vašeho dětství? Jaké byly ve srovnání s těmi současnými?
Ano, vzpomínám na ně moc rád, a dokonce si pamatuji na všechny detaily. A určitě nejsem sám, jistě každý má v sobě vzpomínky na ten nejkrásnější večer v roce, které následně ovlivnily naše životy a chování. Pamatuji si, jak se tatínek s maminkou na Štědrý večer slavnostně oblékli, tatínek si vzal oblek a kravatu, což tehdy bylo naprosto běžné. Maminka měla krásné šaty i účes, měli jsme slavnostně prostřený kulatý stůl. Tatínek zahajoval večer svým proslovem, ve kterém vzpomínal na ty, co už odešli navždy z našich životů, i na ty, kteří byli daleko a nemohli být s námi. Pak pouštěl z gramofonu evangelium svatého Matouše, zazpívali jsme koledy a poté maminka servírovala večeři. Nejprve podala polévku tatínkovi, pak dětem a nakonec sobě a my všichni jsme čekali, až maminka vezme do ruky lžíci, a teprve pak jsme začali jíst. Z každých Vánoc ve mně zůstala silná citová vzpomínka, a to je to, co jsem později přenesl nejen do své vlastní rodiny, ale i do svých knih a přednášek.

Takže váš zájem o etiketu se formoval již v dětství?
Ano, rozhodně.

Jak moc se z hlediska etikety liší stolování o vánočních svátcích oproti například oslavě narozenin?
Liší se velmi. Oslavy narozenin či svátků jsou příležitostí k tomu, aby se rodina sešla, aby se všichni pobavili, dobře se najedli, povyprávěli si, zasmáli se. Štědrovečerní večeře je něco jiného. To je ten tajuplný večer, kdy se máme přes den postit, kdy čekáme na toho tajuplného Ježíška, který nosí dárky… Štědrý večer je emocionální, tedy plný citů, kdy vzpomínáme na své blízké. Mnoho lidí to podceňuje. Já když před Vánoci napíši na sociální sítě příspěvek o tom, jak se mají lidé připravit na štědrovečerní večeři, žasnu, co mi tam lidé píší – že je to jedno, co mají na sobě, že se chtějí hlavně najíst a rozdat si dárky. Je to smutné, když rodiče okrádají děti o ty krásné sváteční tradice, je mi to líto…

JOV_5478.jpg
                                                    Na jednom ze svých kurzů o etiketě stolování. FOTO: Archiv L. Špačka

 

Mají dnes ale děti o tradice zájem? Zajímá je slušné chování, vědí vůbec, co je to etiketa? Zdá se mi, že spíše, než své rodiče, poslouchají své vrstevníky – youtubery či influencery…
Puberťákům v sedmé, osmé třídě je asi jedno, kdo první vchází do dveří, kdo první zdraví, nebo jak se váže uzel na kravatě. Ale ono se to rychle přehoupne do věku, kdy jdou do tanečních, zažívají první lásku, jdou na první pracovní pohovor a najednou potřebují vědět, jak se správně chovat. Zrovna včera jsem měl přednášku, kde bylo asi sto třicet mladých lidí ve věku kolem dvaceti let. Všichni byli perfektně oblečeni, byli to mladí finančníci, kteří věděli, že musí vypadat dobře, musí vzbuzovat důvěru u svých klientů, kteří jim svěřují peníze. Takže dříve nebo později ten čas, kdy se mladí lidé začnou zajímat o to, jak se správně oblékat, jak se chovat u pracovního oběda, přijde. Nicméně, zcela jistě je nejdůležitější, co do dětí v jejich raném věku vkládají sami rodiče. Když se mě rodiče ptají, jak mají svým dětem vysvětlovat způsoby správného chování, říkám jim – nic jim nevysvětlujte, dělejte to, chovejte se správně a děti se budou chovat podle toho, jak se chováte vy sami. Dítě si všimne, když tatínek pohladí maminku, když jí poděkuje za večeři, když maminka dá tatínkovi pusu při odchodu do práce. A to jsou ty vjemy, které v dětech zůstávají a formují jejich vztah k rodině, ke společnosti.

Ještě se vrátím k etiketě u štědrovečerní večeře. Jaká má pravidla, jak bychom se měli u štědrovečerního stolu chovat?
Štědrovečerní večeře se od té běžné liší už jenom tím, že má více chodů. Je tedy potřeba přizpůsobit prostírání. Začínáme od příborů, které v průběhu večeře odebíráme z vnější strany směrem k talíři, na hlavní chod používáme masový příbor, na dezert použijeme dezertní příbory, sklenice stojí zprava podle toho, jak je budeme pít, tedy začínáme vodou, pak sklenice na bílé a následně na červené víno. Vlevo máme talířek na pečivo, které neukusujeme, ale lámeme a vkládáme do úst. U kapra nesmíme zapomenout na talířek na kosti.

Babička nám dětem vždy kladla na srdce, že nesmíme vstávat během večeře od stolu…
Hospodyně, tedy zpravidla maminka, by měla mít vše připraveno tak, aby neodbíhala od stolu. Dříve se totiž tradovala krutá pověra o tom, že kdo odejde od stolu, do roka zemře. Proto je to pravidlo dodnes tak silné. Maminka by tedy měla mít vše připraveno, a nejdříve nalévá polévku tatínkovi, pak staršímu dítěti, mladšímu a naposledy sobě. Nikdo se ničeho nedotýká, maminka bere do ruky lžíci, a teprve poté mohou začít všichni jíst. A to dítě už odmalička vidí, kdo je v rodině nejdůležitější a pamatuje si to až do dospělosti.

Měl by mít otec u štědrovečerní večeře oblek a kravatu?
Ano, protože tím dává najevo, že jde o vrcholně slavnostní událost, mimořádný večer v průběhu celého roku. A měl by v obleku vydržet po celou dobu večeře. Teprve až večeře skončí a odcházíme ke stromečku, v tu chvíli si tatínek může sundat sako, maminka se může přezout do pohodlných bačkor, a i děti se mohou převléci…

V mnohých domácnostech budou staří lidé u štědrovečerního stolu sami. Měli by se i oni snažit udělat si ten večer slavnostní?
Určitě. I když je to pro vdovy a vdovce jistě ten nejsmutnější okamžik v roce, kdy vzpomínají na své blízké, je důležité si udělat ten večer slavnostní, hezký, takový, jaký jej prožívali se svým manželem či manželkou. Ale samozřejmě, ideální je, aby se právě o svátcích příbuzní o své osamocené rodiče či prarodiče postarali. Neměli by lidé zůstávat o Vánocích sami. Bylo tomu tak odpradávna, že se lidé o vánočních svátcích sdružovali. A nemuseli být ani rodinní příslušníci. Mimochodem, proto se také štědrovečerní stůl prostírá o jedno místo navíc, pro pocestného, který ten večer může být také sám…

Jsou vánoční svátky příležitostí k urovnání nejrůznějších rodinných vztahů?
Samozřejmě, je to ta nejlepší příležitost v roce, kdy je dobré zapomenout na jakékoliv nesváry, otupit ty hrany, o které jsme se celý rok zraňovali. Štědrý večer musí být večerem smíření, lásky. Právě tento kouzelný večer je připraven k urovnání vztahů.

Mnohdy je to ale těžké v tom, že ani jedna z těch znesvářených stran nechce podat ruku jako první…
Ono je to stejné jako u zdravení, kdy nevíme, kdo má koho pozdravit jako první. Já vždy říkám – pamatujte si zlaté pravidlo: jako první zdraví ten slušnější. A kdo má nabídnout ruku jako první? Ten laskavější. Ten, komu na těch dobrých vztazích opravdu záleží. Život je krátký a až ho budeme bilancovat, uvědomíme si, že už je na urovnání vztahů pozdě, a pak toho teprve litujeme.

Jak vůbec vnímáte současné mezilidské vztahy? Prezident Václav Havel, ke kterému jste měl blízko, říkával, že je ve společnosti „blbá nálada.“ Je to nyní, v době covidu, války na Ukrajině, ještě horší, než to bylo třeba v těch devadesátých letech?
Nemyslím si, že je to horší. Žijeme ve zrychlené době a nemáme mnohdy čas o mezilidských vztazích ani přemýšlet, neustále něco řešíme. Ale nejsme na tom hůře, než třeba před padesáti, sto lety. Tehdy nebyl internet, nebyly maily, esemesky, když si lidé chtěli něco sdělit, museli se navštívit. Proto se nám zdá, že dřív měli lidé k sobě blíž. Dnes naopak právě díky těm chytrým komunikačním prostředkům jsou naše vztahy i o něco těsnější. Díky mobilu či internetu si můžeme sdělovat své bezprostřední pocity a starosti, popřát si k narozeninám, řešit problémy, radit si. A to nás vlastně také sbližuje.

z-tiskovky.jpg
                                                                  S prezidentem Václavem Havlem. FOTO: z archivu L. Špačka

 

Na druhou stranu, právě díky sociálním sítím se mnohdy vztahy mezi lidmi zbytečně vyostřují. Často tím, že se lidé mohou schovávat za nejrůznějšími anonymy, trolly atd…
Ano, to je pravda. Dříve bylo možné vyjadřovat své postoje a názory třeba prostřednictvím článků v novinách. A to nebylo pro každého. Dnes má možnost dostat se do veřejného prostoru kdokoli a často pod nějakým anonymním profilem šířit své názory a mnohdy i vulgarity, až se člověk diví, co to jsou za lidi, co mají za vychování. Nicméně, neřekl bych, že společnost je horší, jen v tom veřejném prostoru dostali příležitost i lidé, třeba ne tolik vzdělaní a vychovaní, kteří tu možnost dříve neměli. Ale jinak bych řekl, že se vztahy mezi lidmi zlepšují, což vidím kolem sebe nejen na ulici, ale i na svých přednáškách.

Když tak pozorujete lidi kolem sebe, všímáte si, jak se chovají, jak drží příbor v restauraci, zda pouští muž ženu do dveří?
To víte, že ano. Je to u mně stejné, jako když se vám zubař dívá na chrup, kadeřnice na váš účes. Napsal jsem přes třicet knih o etiketě pro děti i dospělé, téměř každý den mám nějakou přednášku nebo kurz, takže to se muselo u mně nějak projevit. Ale hlavně mám radost z pozitivních ohlasů, které mi přicházejí od čtenářů či posluchačů. Když mi maminky píší, jak své děti naučily etiketě pomocí mých knih, tak vím, že má práce měla smysl…

Před námi jsou svátky, pak přijde nový rok a s ním i volba prezidenta. Vy jste byl deset let po boku Václava Havla jako jeho mluvčí, a tak se nemohu nezeptat – jaký by měl být náš budoucí prezident?
Měl by mít především respekt ve společnosti. Protože za poslední léta se jaksi vytratila v české společnosti úcta a respekt k hlavě státu. A tak doufejme, že v lednu nastoupí člověk, který obnoví dobrou pověst prezidentského úřadu, že to bude člověk s vysokým morálním kreditem, který bude mít autoritu a bude zdatný i na mezinárodním poli, člověk, který bude ctít ústavu.

 

Ladislav Špaček (73) - český spisovatel, novinář a moderátor, pedagog, popularizátor společenské etikety. Vystudoval Pedagogickou fakultu v Ostravě a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Později na pražské univerzitě též vyučoval, a to historický vývoj české gramatiky. V letech 1992 - 2003 byl mluvčím prezidenta Václava Havla. Poté se zaměřil na etiketu - napsal o etiketě přes třicet knih, na toto téma pořádá přednášky i kurzy. V oboru se mu říká Mistr etikety.

 

 

 

 

 

 

 

osobnosti rozhovor životní styl
Autor: Jan Raška
Hodnocení:
(4.9 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Škopánová
Paní Šimková žiji sama a nestrádám a myslím, že je u nás dostatek sociální pomoci i charitativních organizací, aby nikdo hladovět nemusel, ale pokud vy hladovíte ráda se s vámi rozdělím.
Marie Ženatová
V našem dětství nás bývalo u stolu hodně a vždy k tomu patřilo i to sváteční oblečení, ale také vždy i ta židle u stolu navíc - kdyby nějaký pocestný šel kolem a nebyl v ten večer sám. Protože jsme bydleli na konci vesnice, tak i takový pocestný se někdy našel a dostal u mých rodičů jak jídlo, tak i nocleh. V současnosti už mnoho a mnoho let trávím nádherný a velmi sváteční Štědrý večer vždy u některého ze svých dětí a je to pro mne vždy ten nejkrásnější vánoční dárek*
Jarmila Komberec Jakubcová
Hani Š. přeji Ti z celého srdce krásné Vánoce a hodně zdraví v Novém roce 2023. Opatruj se.
Lenka Kočandrlová
Nepřeceňovala bych tzv. slušné oblečení. Známe všichni sice že podle kabátu se svět měří,ale já na nějaké načančané podvodníky mám extra nos a rádoby slušné vystupování obvykle zasmrádne nějakým podvodem. Kdysi se mi vnucoval do kanceláře pán,jež do telefonu tajemně sděloval,jak by se postaral o mé finance.I když jsem mu řekla,že vlastně žádné nemám,tak stejně se vnutil.Nachrlil na mne ,oblečen ve slušivém obleku a s kravatou a drahou aktovkou nějaké žvásty a když jsem mu znovu sdělila,že fakt nic nikam podle jeho návrhů investovat nebudu,začal být rudý v obličeji,jeho mluva zhrubla a mně nezbylo,než elegána vyhodit a jeho výhrůžek si nevšímat. Takže já na Štědrý si vezmu čisté tepláky a tričko a je to. Etiketa dle p. Špačka se hodí jen na nějaké příležitosti, všeobecně by měl mít člověk šat čistý a úpravný, a to by mělo stačit.
Ludmila Černá
I pro mne v dětství býval Štědrý večer ten nej. Bylo nás šest, někdy i víc. A dodnes ráda vzpomínám. My dnes už tolik na etiketu nekoukáme, když jsme sami, ale stále je to slavnostní krásný večer. Nazdobený stůl atd. A k tomu odpouštění. Kdysi mě strašně naštval bratr, to když se u notářky projednávala pozůstalost po tatínkovi. Celkově se už o pohřbu choval hnusně, maminka do DD atd. Tenkrát jsem si říkala, že už s ním v životě nepromluvím. Nejstarší sestra mi tenkrát řekla: "Neřeš to , jiného bráchu nemáme, ber ho jaký je." Dost jsem o tom přemýšlela a v duchu mu odpustila a vše hodila za hlavu. Odešel náhle, infarkt. Zaskočilo nás to všechny. A já byla moc ráda, že mezi námi nebyla žádná zloba, že jsem se s pocity ublížení vyrovnala a odpustila mu. Kdybych to neudělala, měla bych problém sama se sebou. A věřte mi, že nejhůř se odpouští sám sobě. Advent nám tu možnost nabízí, zklidnit mysl a být sám na sebe hodný.
Hana Šimková
Pani Škopalová bydlím v česku. Vy si myslíte, že lidé co žijí samy mají na stole tolik pochutin jako třeba Vy? Je to ode mne možná nadsázka, ale také to může být hluboká pravda.
Martin Vrba
Zlatá střední cesta podle mne platí i okolo všeho na Štědrý den. Ke stolu jdeme všichni dobře a hezky oblečeni, stejně tak jsme u stromečku. Uděláme na obou místech několik fotografií pro vzpomínky. Vnuk (8) ještě věří na Ježíška. Já v jeho letech se ségrou už týdny před svátky slídil po bytě, kde jsou schované dárky od rodičů. I to pro nás patřilo k tradici a neubralo nám to tu radost z dárků - byla dvojnásobná.:) Pak se ale postupně během večera převlékneme do pohodlného domácího oblečení, ve kterém se můžeme bez obav "snížit" až k zemi, že si něco ušpiníme nebo dokonce natrhneme. Tak se zpátky i my dospělí vracíme do svých dětských let a hrajeme si všichni společně a rozbalujeme při tom i své dárky. Je jich vždy velké množství. Tím si vynahrazujeme ty chudší svátky z našich mladých let. Pokaždé si říkáme, že je toho až moc, ale každý rok je to stejné - zase moc. A a až už jsou děti unavené a gumové a skoro usínají, tak je pak přeneseme do postýlek s nějakou plyšovou hračkou, tak voláme příbuzným a děkujeme za dárky a oni zase nám. U toho telefonování se ještě docpáváme konečně v klidu rybou a salátem a druhý den už od rána v tom hraní zase pokračujeme a pak k nám chodí návštěvy - hrajeme s dětmi vědomostní hry a vzpomínáme útržkovitě na naše dětské vánoční svátky, aby snad z toho dětem něco zůstalo. Na nějaké velké předvádění "vybraného chování" jsme si nikdy nepotrpěli, většinou je to umělé a tudíž nepřirozené. Nějak mi to k dnešní době už nesedí. I když, když jsem jako malý kluk, tak jsem uměl jíst velice dobře příborem, kdy nám v první třídě tehdy ve školní jídelně dávali jen lžíci. Na požádání jsem dostal příbor - byla to rarita. Byl jsem tehdy roku 1957 středem pozornosti učitelek a seděl jsem u jejich stolu. Uměl jsem se představit a znal jsem základy etikety - tehdy tedy hlavně toho, že jsem nesměl skákat do řeči, když mluvili dospělí. Ale velice brzy nás otec začlenil mezi "dospělé", kdy jsme si mohly dovolit i oponovat dospělým i jemu, když to mělo hlavu a patu, to bylo velice užitečné pro další život a tak jsem i já vychoval své syny a stejně "drzé" mám už vnučky a vnuka. :) Takové to až přehnané dělení na děti a rodiče, kdy děti rodičům vykaly a otec dlel ve své pracovně a nesměl být rušen - to je naštěstí už pryč. Dáváme přednost přirozené lidské slušnosti a děti vychováváme příkladem a ne biflováním předpisů. A já vlastním příkladem, aby se mnohem více podíleli na pracích v domácnosti - a i kluci pak později odlehčili svým pracujícím manželkám. Vždy si také neformálně a hlavně vesele zavzpomínáme na všechny, které jsme milovali a už s námi nejsou. Ale máme v příbuzenstvu i takové, kteří chodí i na štědrý den na hřbitovy, to my neděláme a ne z důvodu, že by to bylo daleko. My chceme, aby byl Ježíšek pro děti a tedy hlavně veselý se vzpomínkou na hračky - na ty mrtvé bude ještě hodně času zavzpomínat při jiných příležitostech - třeba při listování v albech. Jo - tak to probíhá u nás. Ještě jsem zapomněl, to ale bude asi u všech, že se navštěvujeme a hodně se přejídáme - to přejídání se ale snažíme omezovat - jen se střídavými úspěchy. Krize a covid nám v tom pomáhají. Tak hezké a veselé Vánoce všem a jak jsem Vánoce popsal ve svém článku "Hlavně na Vánoce domů". Ani na datumu a už vůbec na etiketě vlastně vůbec nezáleží - pravá láska to nepotřebuje : https://www.i60.cz/clanek/detail/29663#article-discussion
Daniela Řeřichová
Děkuji za rozhovor s gentlemanem. Mám podobné vzpomínky na Vánoce v dětství. Jsem ráda, že i vnoučata chápou výjimečnost chvíle a vždy přijdou svátečně oblečená, podobně jako při návštěvě divadla nebo koncertu. Na druhou stranu záleží na každé rodině, jaké jsou její zvyklosti a někomu formální oděv může připadat nepřirozený.
Jarmila Komberec Jakubcová
16:50 - myslela jsem si, že paní Škopánová je jen "navedená", ale ona je hlavně hodně zlá. A člověk, který je zlý, plive okolo sebe zase jen zlo.
Zuzana Pivcová
16:50 - výsměšné otázky podobného typu bych sem netahala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.