Jak šel můj čas?

Vřelé díky ze srdce všem za milá a dobrá slova*

Děkuji za milé vyprávění i za přání, i Vám přeji jen vše dobré.

Chaloupky z dob Vaseho tatinka se vytratili, naves je jina, ale mile vzpominky zustavaji.

Paní Maruško, velmi ráda čtu Vaše články, které jsou pro mě pohlazením. Z Protivanova pocházela jedna moje spolužačka z oděvní školy a do jeho okolí jsme jezdívali na školní bramborové brigády.

Vzpomínky jsou to, co nám zůstává. Moc se mi líbí titulní foto.

Připomněla jste mi moje dětství a mládí, děkuji.

Vaše laskavé povídání vždy s radostí i úctou přečtu. A, je-li dobrá viditelnost, hledívám k Protivanovu, jenž leží na vrchu, viditelném až od nás, od Přerova.

Maruško, jako vždy moc děkuji za laskavé vyprávění.

Hezký článek u kterého se mi vybavily střípky z mého mládí. Stejně jako Daniela jsem měla z nasazování plynových masek hrůzu, ale napadlo mě, že na rozdíl z doby dřívější vlastně ani nevím, kde bych se měla nyní schovat v případu napadení. O tom ale článek není, tak nežádoucí myšlenku potlačuji opakovaným čtením a hýčkám si příjemný pocit, který Váš příběh navozuje. Děkuji.

Oprava- oslovil jsem omylem paní Tulejovou. Můj komentář směřuje pochopitelně k autorce článku, paní Ženatové. Omlouvám se.