První dojem a žalování

Tak to bych si vyprosila! Nikdy jsem s žádným vedoucím nespala a nespím. A s tím svým jen z lásky spím. :-) A teď k článku, pane Berko. Možná jste si nevybral zrovna předvánoční téma, ale ze života rozhodně je. Na první pohled vždycky dám a většinou se nezmýlím. Na zmýlené však netrvám a svůj názor si opravím, když o něčem jiném se přesvědčím. A pokud jde o žalování, pár dospělých, kteří často "leštili kliky" u nadřízených, jsem také poznala.

Tak to je jasné, ten druhý co nekrade, to oznámit musí ve vlastním zájmu. Jana by s vedoucím měla spát z lásky.

Žalování má mnoho podob. Známe to už ze školy, kdy nějaký šprt prozradí, že má spolužák tahák, ale žalováním je také to, když někdo krade v nějaké provozovně a zaměstnanci tam mají uzavřenou nějakou dohodu (třeba i společnou) o hmotné odpovědnost. A pak existuje něco mezitím, že například "Jana" spí s vedoucím a ten jí na odměnách za to platí tak, že už pro ostatní peníze chybí. Jo - žalování a žalování - to je velký rozdíl.

První dojem je důležitý, ale neměl by být ten jediný rozhodující. Od toho je vedoucí, vedoucí, aby si poradil a uměl jednat se svými zaměstnanci, případně je i trochu srovnat, pokud přehánějí své chování vůči druhým. Se žalováním bych je vyrazila ze dveří.

Paní Miloslavo, máte naprostou pravdu. Člověk by nikdy neměl po nějaké špatné zkušenosti s ženami zatrpknout a věřit, že existují i jiné ženy, než byla věhlasná travička Livie Drusilla, manželka mocného císaře Augusta. Po takovém pozvání od ní na večeři to už nespravily žádné pastilky proti nadýmání, ale jen rakvička a ne se šlehačkou. Já měl s ženami v zaměstnání v 90% jen ty nejlepší zkušenosti. Když jim jednou dokonce onemocněly děti (4) a (3) a můj syn (5) také, tak jsem ve své kanceláři srazil k sobě křesla a udělal tam "ambulanci", aby dvě referentky a já s nimi jsme mohly udělat uzávěrku roku a já dětem dával prášky a hrál divadýlko. Nikdy mne nenechaly ženy ve štychu. Já zase pro ně dokázal vyběhat u vedení podniku často mimořádné odměny. :)

Ano pane Martine, ledacos jsem již také poznala :-) vadila mi věta z diskuze, že ženy dávkují jed po kapkách, jsou i jiné ženy a jiní pejskové :-) je jen na nás, na co chceme vzpomínat a co si k sobě chceme pustit.

Paní Richterová, svět neprobíhá podle počasí a nepodléhá ani našim náladám a přáním. Vím, že na íčku píšete o fence Betince, tak krátký příběh, jak je svět nevyzpytatelný. Na jižním městě v Praze jsem chodil léta cestou kolem jedné vilky, ve které byl jeden smutný pes. Byl tam stále sám a bavil se tím, že na chodce vždy za plotem ze zálohy vyštěkl a každého tak postrašil. Jednou jsem se vracel z úspěšné zkoušky ve škole a bylo mi nádherně, byl květen, stromy šly do květů, sluníčko všechno prozařovalo - den jako malovaný odpoledne jsem měl mít rande s jednou spolužačkou. A já, když jsem zase procházel kolem té vilky, tak jsem věděl, že na mne zase ten pes vybafne, tak jsem si řekl, že se pokusím i tomu psovi udělat hezký den. Nechal jsem ho tedy zase vybafnout a pak jsem ale neodešel a sehnul se k němu na bobek a on zavrtěl ocáskem a vystrčil skrz díru packu a já mu tu packu pohladil. On pak tiše zakňučel, tak jsem mu ji chtěl ještě jednou pohladit a dal jsem do té díry ruku až za zápěstí a on mi po ní rafnul. Já měl o zbytek dne postaráno - doktor - tři stehy - očkování - vynadáno od majitele psa - on musel doložit očkování - den jsem pokazil já sobě a několika lidem okolo. Jo - nikdy nevíme, co si ten druhý myslí a co udělá a na počasí vůbec nezáleží. Tak vypadá svět - to je realita. :) Každopádně já Vám přeji hezký den - jen tak z dálky - nenechám se přece zase pokousat. :)

Paní Richterová, Já píši o všem. Nejvíc o tom pěkném. Podívejte se na můj blog. Je tam přes sto článků. Beru svět jaký je. Má babička měla na poličce 40 knih z edice "Červené knihovny". Jako malý kluk, který už uměl číst a četl toho tehdy hodně, jsem nechápal, jak má milovaná bytost může to číst. Jsem nyní v jejich letech a už vím. Jako jiné ženy měla těžký život, tak při knížkách snila o tom idealizovaném. Život přináší lásku i nenávist. Já jsem to psal spíše proto, abychom se takový lidem, kteří nám otravují život vyhnuli a nebojím se říct prstem na ně ukázali. Samozřejmě to nepomůže. Proč? Je jim jedno co si o jejích skutcích myslíme. Jindra

Venku je krásná bílá pohádka, kéž by se kousek dostalo i sem, proč nepsat raději o tom hezčím, co nás v životě obklopuje..

V žádném případě neříkám, že žalují jen ženy. Já popisuji pouze své skutečnosti a vzpomínky. Chlapi dokážou být také slizouni. Jen vy ženy jste v tom rafinovanější. Když jed, tak po kapkách. My jdeme víc napřímo, takže to bylo pro mě lehčí, proto to bylo s vámi o moc složitější...