Všechny fotografie: Soňa Prachfeldová

Pospíchej pomalu

17. 12. 2022

glosa Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Kollinová 17.12.2022 13:59

Hezké nejen předvánoční poselství čtenářům.

Zuzana Pivcová 17.12.2022 13:45

Soňo, stačí, že cítíme, že život pospíchá čím dál víc, proč bychom ještě vědomě měli spěchat my za něčím nepodstatným? Jako obvykle moc děkuji.

Miloslava Richterová 17.12.2022 12:51

Moc krásné, Soni, a krásné jsou i fotky, díky :-)

Vladislava Dejmková 17.12.2022 11:56

Děkuji za připomínku, bývám uspěchaná a není to k ničemu. Ale proti pracovnímu životu jsem už hodně zpomalila. Krásné fotky s Mystynkou i krajina.

Dana Kolářová 17.12.2022 11:39

Ano, pospíchej pomalu. Je dobré zastavit se, poslouchat a dívat se. Soni, hezké a přeji Tobě i nám všem aby se tvé přání splnilo.

Marie Ženatová 17.12.2022 11:39

Milá Soničko díky moc za hezký článek, nádherné fotografie a to nejlepší závěrečné přání*

Marie Měchurová 17.12.2022 11:15

České Středohoří je krásné v každém ročním období. Jsem ráda že jsem se ho mohla trošku dotknout. Chtěla bych se tam ještě vrátit. Úžasné fotografie. Bouračky jsou v tomto počasí časté, raději nechej auto v garáži.

Zpět na homepage Zpět na článek

Platónova republika na i60, aneb proč jsem mezi vámi

Proč tu vlastně jsem? Proč čtu články na i60? Proč utíkám do světa i60 pokaždé, když realita není úplně taková, jakou má být? Nebo jakou si přeji mít?

Jan Tkadleček

Cestička v zeleni

Kráčím cestičkou utopenou v zeleni. Klikatí se v úbočí nad meandry říčky v lužním lese. Jasně modrýma očima si v šeru svítím na cestu. Miluji ten skvost přírody. Jsem tu sám. Nesvírá mě svědomí, ale les. Jsem tu zas a zas.

Jindřich Berka

Pozdravit staršího neni ostuda a pustit v metru sednout už vůbec ne

Ale někdy je to pro partu dospívajících spíš hrdinství. Elementární základy slušného chování máme snad každý přirozeně zakódované, někomu se ale schovaly někde úplně vzadu. To je pak těžké zamachrovat za slušňáka.

Jaromír Šiša

Glosa o jednom šedivém dni

Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci nelétali a nezpívali. Někam zalezli. A lidé byli také někde zalezlí. Zřejmě doma. Ani děti si nehrály na hřišti. Sídliště ovládlo ticho. A ten den byl celý úplně šedivý.

Jan Zelenka

Neděle

Neděle bývala pro mne vždy zvláštním dnem. Když si člověk za mlada v potu tváře vydělával na chléb svůj vezdejší, těšil se obvykle na ten poslední den, kdy nemusel být odkázaný na budík, ale mohl se v posteli klidně obrátit na druhou stranu a vychutnávat si to blažené nicnedělání.

Jan Zelenka