Všechny fotografie: Soňa Prachfeldová

Pospíchej pomalu

17. 12. 2022

glosa Můj příběh

Autor: Soňa Prachfeldová

Hodnocení:

(5.1 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Daniela Řeřichová 18.12.2022 13:41

Krásné fotografie i článek, který je mi myšlenkou velmi sympatický. Sice jsem se nenaučila spěchat pomalu, ale nestěžuji si, vím, že je mnoho lidí na tom hůř než já. Soňo, přeji vše dobré. :-)

Alena Vávrová 18.12.2022 00:15

Opět moc krásný článek a fotky, Soňo, také děkuji ♥ .

Margita Melegova 17.12.2022 22:52

Mystynka budi respekt a je verna spolecnice na takove toulani a pospichat pomalu je velice dobra rada nejen ridicum ale i pesakum, jak na prechodu tak na dnesnich kluzkych cestach.

Blanka Lazarová 17.12.2022 21:39

Soni, parádní fotky. Moc ráda tvoje úvahy a zamyšlení čtu. Pospíchej pomalu se pořád ještě učím. Ale třeba na bus či na tramvaj už neběhám. Dík. :-)

Jarmila Komberec Jakubcová 17.12.2022 20:44

Soni moc hezký článek. Jsem ráda, že jsem tě měla možnost před léty poznat v Hav.Brodě na svém první íčkařském setkání. Opatruj se.

Anna Potůčková 17.12.2022 19:05

Soni moc hezký článek a díky za něj. A jako vždy opět moc hezké fotky!

Jan Zelenka 17.12.2022 18:42

Soňo, jsi obdivuhodný, pozitivní člověk. Kéž bych měl podobnou povahu, jako ty! Užij si co nejlépe čas předvánoční, ať se daří.

Dana Puchalská 17.12.2022 17:51

Soni.Krásné fotky + krásné zamyšlení. Děkuju .

Alena Velková 17.12.2022 15:50

Soni, napsals to krásně...já jednoho anděla, který nade mnou bdí mám...a to je moje nedávno zemřelá tchýně, kterou jsem měla moc ráda.

Libuše Křapová 17.12.2022 14:12

Pospíchej pomalu - jak moc pravdivé! Dík, Soňo, za článek.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Platónova republika na i60, aneb proč jsem mezi vámi

Proč tu vlastně jsem? Proč čtu články na i60? Proč utíkám do světa i60 pokaždé, když realita není úplně taková, jakou má být? Nebo jakou si přeji mít?

Jan Tkadleček

O vesnické hospodě

Ve vesnické hospodě si obvykle všichni tykají, obrací do sebe půllitry s vychlazeným pivem a řeší státotvorné problémy, stav fotbalové ligy, inflační tlaky, případně stav své rodiny. Občas také i bolavé nohy a dávnou minulost, a přitom si nostalgicky říkají - jó, to byly časy!

Jan Zelenka

Co by, kdyby…?

Říkáte si někdy, co by bylo, stalo se, kdybyste něco byli bývali udělali jinak? Já moc ne, vlastně skoro vůbec. Vždy jsem dělala to, co jsem v dané chvíli považovala za nejlepší, co jsem mohla, čeho jsem byla schopna – a dělala jsem to, jak nejlépe jsem to uměla. Tak proč to zpochybňovat?

Věra Ježková

Babičko, proč se ti dva páni pusinkují?

Babičkovská role, to je požehnání. Je to štěstí. Řekla bych, že je to v mnoha případech velké poděkování našich dětí za to, že jsme je navzdory lákadlu líného snobismu a konzumního nadbytku neobrali o touhu mít své vlastní děti žijící v rodině, která je o mámě a tátovi, o babičce a dědečkovi, o pejskovi a kočičce, o výletech, o písničkách i nekonečném povídání.

Jana Mesarčová

Podzim v podloubí

Sedím v podloubí u sklenky vína a přemýšlím o tom, jaký bych chtěl vlastně být a také, kde bych chtěl právě teď být. A také o tom, jaký je ten dnešní svět. Takové podivné myšlenky mne přepadají vždy, když se ocitnu sám v některém místním kavárenském prostředí.

Jan Zelenka