Ilustrační foto: Pixabay

Výměna

31. 12. 2022

Můj příběh

Autor: Hana Šimková

Hodnocení:

(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Rypáčková 2.1.2023 09:14

Pořád si zdraví přejeme a ono si s námi zahrává a nutí nás mu pomáhat.. Tak do toho..

Jan Zelenka 1.1.2023 15:41

Raději se k novému roku vyjadřovat nebudu. Nečekám v jeho průběhu nic dobrého. Paní Šimková, ale vy si ho užijte podle svého. Pokud možno v pohodě.

Miloslava Richterová 1.1.2023 14:30

Starý rok nebyl vůbec špatný, je to na nás, na lidech.. To my se neumíme chovat.

Jarmila Komberec Jakubcová 1.1.2023 08:30

Hani přeji v Novém roce hodně zdraví.

Jana Jurečková 31.12.2022 18:18

Krásně jste to napsala. Nový rok je plný elánu, plný síly. Starý rok už nemá šanci. Přeji Vám hodně štěstí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová