Se sebou

Milá Věrko, moc děkuji za velmi zajímavý článek, který vede k hlubšímu zamyšlení ♥

Většinou vycházím sama se sebou, jen když bylo velmi kruté období pro mne, váhala jsem a moc o sobě přemýšlela.

Jsem se sebou docela spokojená, i když někdy sama sebe vyvedu z míry.

Nikdy se mi nechtělo se mnou nebýt. Kdo má tyhle pocity,tak se dočká,až zemře - tak bude konečně bez sebe.

Moje parodie na Lermontova: "Je krásné pomyslet, že přijde den, kdy mé tělo bude v zemi tlít a mé nesmrtelné *JÁ* zvolá, " Život v tomto těle, nežilo jsem marně.""

Děkuji ještě jednou. Jano K, tobě speciálně navíc za pochvalu fotky. Vybrala jsem ji z několika; myslím, že téma výborně ilustruje.

:-) Když má próza života říznutá solipsismem lyriky rajc... :-)

Pokud jde o článek, líbí se mi. S názory v některých citátech nesouzním. Jsem, kdo jsem, a jsem ráda, že jsem. Vím, že nemohu nebýt.

Zuzko, to jsem pochopila a v žádném případě Ti nic nevyvracím. Jak jsem v jednom článku napsala, díky krutým bolestem, naprosto vyčerpaná jsem se s Nejvyšším setkala a právě on mi řekl, že mé "JÁ", ani "JÁ" nikoho jiného nevykonává, ani neplní jeho vůli neboť Duše jsou svobodné. Nicméně, pokud je to Tvoje přesvědčení...... Prožila jsem "Tam Někde" krásný děj, který se nevědomým nedá popsat, navždy ve mně zůstane a kdykoliv se do něj mohu vracet. Právě tato síla mě vrátila do plnohodnotného života, v mnohém lepšího, než který jsem do té doby žila ♥♥♥

Velmi zajímavá úvaha. I já občas sama se sebou nevycházím, je dobře, že nikdo neslyší moje hlasité reakce:)) Ale jak přišlo, tak odejde...