Anna Potůčková
29.1.2023 13:34
Článek se mě moc líbí, na vztahu se musí pracovat prakticky po celou dobu, když chtějí být dvojice spolu. Je to o toleranci, umění si odpustit a vzájemně se pochopit. Já se svým manželem 3. března budu v manželství 39 let a nikdy jsem svého "ANO" nelitovala. Museli jsme překonat spoustu překážek a tou největší bylo, když se manželovi stal úraz v době kdy dcery byly na 1. stupni základní školy, manžel musel do invalidního důchodu a naše životní úroven hodně citelně klesla. Ale vše jsme snad i s pomocí Boží překonali, obě dcery vystudovaly, starší VOŠ Pedagogickou a sociální, mladší střední zdravotní školu. Nemohli jsme se spolehnout ani na rodiče, sami už byli staří a důchod moc velký neměli.
Blanka Lazarová
29.1.2023 11:20
Moc pěkný článek. I na vztahu se musí pracovat celý život a bez vzájemné tolerance to nejde. Každému přeji, aby mu to vydrželo co nejdéle.
Jan Zelenka
29.1.2023 11:09
Velmi rozumná úvaha!
Daniela Řeřichová
29.1.2023 11:07
Pěkný článek. Každý jsme originál, takže neexistuje žádný recept na šťastné manželství. My jsme se brali jako studenti, muž byl poloviční sirotek, já nejstarší ze čtyř dětí. Nic jsme nedostali, všechno jsme si museli odpracovat. Překonali jsme ledacos a právě ty těžké chvíle a smysl pro humor utužily náš vztah. Voněli jsme si 47 let.
Jana Jurečková
29.1.2023 10:54
První vztah mi nevyšel. Prostě jsme byly jiné povahy. Měla jsem štěstí a našla si muže a musím zaklepat... Příští rok spolu budeme 30 let. V těžkých chvílích jsme si dokázali odpustit, usmát se, podat si znovu ruku.
Jitka Caklová
29.1.2023 10:47
K 10:12 - ..... jakou pro ně, coby obyčejné ženy, máme cenu, zatímco oni v zaměstnání obdivují ty "neobyčejné". A když na stará kolena prozřou a mají štěstí, tak jsou rádi, že na ně doma zbyla ta "obyčejná". Jsem ráda, stejně jako paní Faldynová, že moje děti si našly svoji správnou cestu.
Margita Melegova
29.1.2023 10:36
Byla jsem vychovana jinak, driv se rikalo, ze zastera prikryje vsechno tak jsem ji prestala nosit ale nic se nezmenilo a dnes je ze vsech stran slyset ,, je jina doba,, lasku si pletou se zamilovanosti, ale ta netrva vecne, pomine stejne jako mladi a co zustane az se otoci zpatky na to si musi odpovedet kazdy sam.
Alena Velková
29.1.2023 10:17
Vzali jsme se po tříměsíční známosti a letos spolu budeme 40 let...jak je to možné, nevím...snad že můj muž celkem statečně snáší můj smysl pro humor :-))
Jitka Caklová
29.1.2023 10:12
"Navrhl bych prezidentovi, aby státní vyznamenání dal i obyčejným ženám, které se neobyčejně starají o své muže, děti, za jejich lásku a péči, za krásný domov, kde to to voní láskou a kde jsme rádi. Když nejsme doma, tak jim chybíme a také mají obavy o naše zdraví." A co "obyčejní" muži, kteří se "neobyčejně starají" o své ženy, děti, za jejich lásku a péči, za krásný domov, kde to to voní láskou a kde jsou rádi. A když nejsou doma, tak nám chybí, nejen proto, že máme obavy o jejich zdraví ale i obavu o to, jakou pro ně máme ještě cenu.
Jana Kollinová
29.1.2023 10:08
Pane Berko, Váš dlouholetý fungující vztah s manželkou je dar, kterého jste si oba určitě vědomi a hýčkáte si ho, hýčkáte si určitě i společnou minulost jako studnici návodů řešení případných krizových situací. Přeji vám ještě mnoho dalších společných let. Bohužel, lidé jsou natolik různorodí, že neexistuje univerzální návod na celoživotní společné soužití dvou jedinců.
Načíst starší příspěvky