V naší kuchyni jsem šéfem já!

Moje první škvarkové placky.Zadělala a šup s nimi do trouby,maminka je nenechávala přece kymout.Nojo,ale mamka dělala z kypřícího prášku,tatínek to tak měl rád.Já měla placky tvvrdé jak ty buchty.No začátky vaření byly veselé,já neuměla vůbec nic .když jsem se vdávala,co vaření,přece stačí láska,no né?Než opadnou růžové brýle.pak záleží na buchtách,svíčkové atd.Je to tak?

Všechny druhy pečiva z kynutého těsta milujeme. Navíc, nemusím vážit žádné suroviny, mám to v oku. Moje tchyně zase uměla výborné bramborové placky. Dělám je podlé ní, ale nikdy nejsou, jako ty její. Moc vtipný článek.

Moje první buchty tak s těmi se dala rozbíjet okna jak byly tvrdý.Přesto jsem na kynuté těsto nezanevřela a dělala tak dlouho,že jsem profesionál.Dělám ráda z kynutého těsta,dobře se mi s ním pracuje.Dukátové buchtičky,když dělám tak opravdu dukátové,pěkně malinké,jednu vedle druhé.A nemám žádnou pekárnu,pěkně zadělávám ručně.

Já jsem se dívala, jak kuchařky dělají věnečky z odpalovaného těsta. Co je na tom? To je přece jednoduché! Tak jsem si je chtěla také připravit. Uvařila jsem kaši, vymíchala těsto, vypadalo krásně, sáčkem jsem na plech udělala věnečky a dala to péct. Krásně naběhly, říkala jsem si jaá jsem šikulka. Pak jsem je z trouby vytáhla a věnečky pšššš, splaskly. Plnila jsem krémem dva a dva k sobě, rozkrojit se nedaly. A kuchařky mi pak prozradily, že věnečky musím dát do horké trouby, nechat věnečky "naskočit" a pak teplotu snížit a věnečky dosušovat. Kdo nic nedělá, nic nepokazí, příště budu chytřejší, drahoušci. V každém pečení je zkušenost a "grif".

Táňo, vtipnou historkou jste mi připomněla, jak jsem svému muži v začátcích vztahu pekla bábovku, jen jsem troubu místo na pečení zapla na gril...po uhašení bábovky a vyvětrání bytu jsme kousek schovali do dózičky na věčnou památku pro budoucí generace...ještě jí mám schovanou :-))

Milá vzpomínka. Mám z raných dob manželství podobnou. Náhodou jsem dostala čočku (zrovna to byla doba, kdy nebyla běžně k dostání) a uvařila jsem "prima čočkovku". Ovšem jsem čočku zapomněla propláchnout a pečlivě prohlédnout, bylo v ní pár kamínků. A muž si ulomil kousek zubu. Naštěstí na mé vaření nezanevřel.

Co já se ve své profesi nazadělávala těsta na kynuté výrobky. Mnohdy i ze 30 kg mouky. At už na ty buchtičky, Honzovy buchty, na vdolky či na ovocné knedlíky a houskové knedlíky (u houskových knedlíků to bylo i 50 kg mouky), takže tento druh těsta mám v malíku. Doma kynutá těsta peču hodně často. A vnoučata milují moje buchtičky s krémem, manžel zase zbožnuje tvaroháčky.

Jo, kynuté těsto, to je prostě poťouchlý materiál, ale když se povede. stojí to za tu práci!