Toxická pozitivita. S těmi, kteří jsou moc hodní, se žije těžce
Ilustrační foto: Ingimage

Toxická pozitivita. S těmi, kteří jsou moc hodní, se žije těžce

16. 2. 2023

Málo se směješ! Musíš myslet pozitivně. Všechno dobře dopadne. Raduj se z každého nového dne. Pečuj o svou duši, měj se víc ráda. Když slyšíme taková slova ze všech stran, časem se začnou míjet účinkem. Místo, aby povzbuzovaly, otravují.

Toxická pozitivita. To je označení pro jev, který zasahuje do našich životů čím dál silněji. Co si pod ním představit? Všechny ty motivační knihy, jejichž autoři píší, že je třeba za každých okolností myslet pozitivně, strojené úsměvy na selfíčkách, objímání na počkání, mluvení ve zdrobnělinách. A hlavně smajlíky. Nejlépe vždy a všude, klidně i do písemné žádosti o předčasnou penzi.

Kdo se nyní mračí, má to ve společnosti těžké. Je považován za morouse, nespokojeného, tudíž neúspěšného jedince, i kdyby byl ve skutečnosti hodný, veselý. Jen prostě nehýří úsměvy a lichotkami, když k tomu nemá chuť a důvod, a to je nyní divné.

Naopak lidé, kteří se neustále usmívají a trousí věty o tom, jak jsou šťastní, bývají považováni za úspěšné, oblíbené pohodáře. Skutečnost je taková, že někdy svou pozitivitou lezou okolí na nervy, ale vůbec to netuší. A nikdo jim to nedává najevo, protože je jaksi nevhodné někomu říct: tak už přestaň s těmi motivačními kecy.

Snaha vytěsnit ze života starosti a problémy a předstírat nekončící radost a úspěch se v posledních letech začala tak rozpínat, jako by byla nakažlivá. Psychologové a psychoterapeuti už dokonce mluví o tom, že se jejich klienti cítí provinile, pokud nedokážou pohlížet na svět pozitivně. Lidé se začali stydět za to, že jsou někdy smutní, otrávení, zlí a předstírají, že jsou naopak nepřetržitě skvěle naladění. Dříve většina lidí na otázku „jak se máš“ odpovídala, že nic moc, případně rovnou, že blbě. Nyní to není žádoucí.

Autor knihy Psychologie štěstí Anton Bucher napsal: „Pozitivní mantry a formulky opakujeme čím dál častěji, až sami sebe zcela umrtvíme. Toxická pozitivita, jak můžeme tuto životní strategii nazývat, se tváří jako univerzální řešení na všechny životní výzvy. Je to koncept, který nám diktuje být šťastní za každou cenu. Ale nefunguje.“

Tady je zkušenost šedesátileté Jany, která v posledních letech bojuje s pozitivním nastavením své dcery. „Na rovinu říkám, že mi dcera leze na nervy, protože ze sebe neustále chrlí jakési poučky o tom, jak je třeba být vyrovnaná, šťastná, milující sama sebe. V době pandemie jsme se pohádaly. Zatímco já už lezla zoufalstvím po stěně, protože jsem velmi společenská a uzavření kulturních podniků a kaváren mi hodně vadilo, dcera mi neustále volala a radila, jak mám volný čas využít k seberozvoji, k učení se nových věcí, že mám začít malovat a podobně. Musíš se ponořit do svého nitra, říkala. Cokoli jsem řekla, ona na to, že si stěžuju, že se lituju, že musím myslet pozitivně. No tak když mám radost, tak to dávám najevo, ale když mám trápení, přece ho nebudu zastírat, vždyť i smutek nebo naštvání k životu patří,“ vypráví Jana.

Ber to jako dar, posílí tě to. Tuto větu řekla jedna žena své kamarádce poté, co jí dotyčná oznámila, že jí lékaři diagnostikovali vážnou nemoc. Dodnes nechápe, proč jí kamarádka na to odpověděla, že už podobné pitomosti nechce slyšet a od té doby se jí neozvala.

Zajímavou zkušenost na toto téma má spisovatelka Barbora Šťastná, která léta psala blog, v němž lidem radila, jak si do života vnést radost, optimismus, pohodu, tedy štěstí. Lidé se jí ptali jak na to, její texty byly populární. „Postupně jsem si začala připadat nekompetentní, až trochu jako podvodnice. Měla jsem výčitky svědomí. Cítila jsem se zpruzená, nešťastná a přitom jsem psala o štěstí. A lidé si mysleli, že jim mám co poradit. Tvářila jsem se, že mám, spousta lidí ke mně tedy takto přistupovala a já se nechala zatlačit do pozice: to je ta, která ví vše o štěstí. Kamarádky, které mě dobře znají, se na to dívaly s ironickým úsměvem a já jsem si časem začala říkat, že takhle to dál nejde,“ říká.

Řada lidí je však skálopevně přesvědčena, že je třeba neustále předstírat spokojenost a co je horší, že je nutné přesvědčovat ostatní, že musí být rovněž spokojení. Mít ve své blízkosti dlouhodobě někoho, kdo papouškuje poučky z motivačních příruček, každého neustále objímá a do esemesek a mailů přidává hromady srdíček, časem začne lézt na nervy stejně jako život s morousem, který si neustále na něco stěžuje.

Jenže žít s toxicky pozitivním jedincem je ještě těžší, protože je zpravidla tak usměvavý a hodný, že člověk v sobě nenajde sílu mu říct, že by mohl ubrat. Ono se to jaksi nehodí být nepozitivní. A tak se na sebe všichni usmíváme, říkáme si navzájem, že jsme zlatíčka, že dnes krásně svítí sluníčko, že každá nemoc jde zahnat pozitivní myšlenkou, protože všechno je jen v hlavičce. A hlavně to srdíčko je třeba do každé činnosti přidat, na to pamatujme. Jo a večer poděkovat, za to, jak byl ten den pěkňoučký.

manželství psychika vztahy a sex
Hodnocení:
(4.7 b. / 34 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Iva Skálová
Po přečtení negativních komentářů paní Caklové k článkům pana Zelenky a dokonce jeho označení za sebestředného narcise, mě začalo zajímat, o jaké články jde a pár jsem si jich přečetla. Můžu říct, že jsem si početla příjemně a pohodově. Je to jeho pohled na svět, jeho vzpomínky a jeho názory, které nikoho neuráží, ani nepůsobí pesimisticky. Cítila jsem tam i určitou nadsázku a hlavně klid.
VANDA Blaškovič
Bojte se člověka, který přečetl jen jednu, možná dvě, tři knihy.
Jitka Caklová
Každý člověk je jedinečný a přesto jsme rozdílní. Psát, že "Článek je smutně pravdivý." a že "I zde, na íčku, je toho nuceného optimismu fůra.", prostě není pravda. Myslet si o komkoliv, kdokoliv, cokoliv může každý, ale napsat, že má někdo omezené vnímání světa a vůbec nemá cenu jeho příspěvky komentovat, je prostě nemorální i kdyby napsal třeba devadesát knížek. Na chvále jsem nevyrostla, vždycky jsem vytvářela cokoliv, jak jsem nejlépe uměla a když se mi něco povede umím se pochválit a proto jsem Jájínek. Sama nejlépe vím, co všechno jsem v životě dokázala, kolik úsilí vynaložila a nepotřebuji slyšet, že jsem borec, ale umím pochopit, že jsou lidé kteří to potřebují. Tak proto tohle všechno!
Antonín Nebuželský
Nenapadlo mě prohlížet si něčí profily, ale když to tady paní Jitka použila, podíval jsem se. No musím říct, že pan Zelenka je borec. A že mi nikdy nepřišlo, že by byl ten, kdo by mi něco vnucoval. Takže proč tohle všechno?
Jitka Caklová
V běžném životě i zde na portálu, pár toxických pesimistů vnímám, ale nevadí mi. Je každého věc, jak o druhém smýšlí a podle toho se chová/píše.
Miloslava Richterová
Smýšlím jako p. Jitka, sousloví toxická pozitivita je nesmysl. Proč by měl být pozitivní člověk jedovatý? Proč by se s hodným člověkem mělo těžko žít, další nesmysl. Těžké žití je o něčem jiném. A pokud někdo někomu něco přehnaně radí či vnucuje, stačí přece slušně poděkovat a odmítnout. I diskuze může být slušná :-)
Jitka Caklová
Podle mého názoru, na rozdíl od sousloví "toxický, nebo-li "jedovatý pesimista", je sousloví "toxický, nebo-li "jedovatý optimista", nesmysl. Čím si sama neprojdu, to nemám potřebu komentovat, posuzovat, nebo dokonce odsoudit.
Jana Kollinová
Jsem již mnoho let singl, tak se neumím vžít do pocitů osoby žijící ve vtahu s TOXICKY pozitivním partnerem. Samo slovo "toxický" neboli "Jedovatý" mě děsí a celoživotně se snažím do styku s toxickými vztahy nepřijít. Setkala jsem se s lidmi, kteří se na základě životní tragédie změnili žebříček svých hodnot, ale aby se někdo otočil o 180 stupňů a z pesimisty byl toxický optimista, tak to snad ani nelze, ledaže by šlo o sebeklam zaměněný za sebepoznání. Ale nechť si každý žije, jak nejlépe umí, ať dá na poučky nebo ne!
Jitka Caklová
Pane Zelenko, vzhledem k tomu co vše o sobě máte na svém profilu, jste pro mě sebestředný narcis, který neunese jiný pohled na svět, než je ten váš. Jak to není chvála, tak běda tomu, kdo ji nepěje. Já se s vaším pohledem na moji osobu snadno vyrovnám, neboť právě takovéto komentáře mi ukazují, jaká nemám být k druhým. Tak klidně komentujte, pro mě to cenu má.
Jan Zelenka
Paní Caklovou, s jejím omezeným vnímáním světa, vůbec nemá cenu komentovat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.