Jak jsem nakonec speciální tisícikoruně s přítiskem podlehl

Vůbec jsem netušila,že se něco takového někde prodává - až v televizních novinách ukazovali,jak tam lid stojí a jaké ceny již na sítích za to chtějí.... Myslím,že nemusím mít všechno....

Ano, sběratelství je někdy náročné. Já v dětství sbírala nálepky ze zápalek.

Já měla to štěstí, že jsem obdržela tuto bankovku bez fronty a bez navýšení. Pouze jednu. Mám ji pro syna, bude mít letos kulatiny a má rád unikáty.

Asi bych ty fronty, ať už na korunovační klenoty anebo teď na tisicikoruny s přetiskem v tomto zimním období neabsolvovala. Gratuluji všem, kteří vydrželi těch několik hodin čekání a mají z toho buď pěkný zážitek nebo zajímavou ceninu. V mládí jsem sbírala ubrousky a obaly od žvýkaček. Nejvíc ceněné byly ty z tehdejší kapitalistické ciziny.

Sbírala jsem všechno možné, ale nejvíc mince. K tomu mě přivedl jeden rodinný známý - numismatik. Šlo to ale do peněz a když jsem potřebovala lyžařské vybavení, tak jsem celou sbírku prodala. No a pak přišla studia a úplně jiné zájmy.

Jako děti jsme sbíraly známky a hojně je mezi sebou vyměňovaly. Potom k nim přibyla ještě velká sbírka manžela. Nedávno jsem vzala několik alb a donesla je do Filatelie k ocenění. Znalec je prohlédl a shovívavě řekl, že největší cenu mají pro mne z citového hlediska, ale jinak prakticky žádnou. Takže zase nezbohatnu. :-)

Gratuluji :-) přemýšlím, co jsem sbírala jako dítě, a představte si, že také známky! Bavilo mě to moc. Pamatuji si na aršíky, které se kupovaly na poště. A pamatuji si i radost, když jsem nový aršík držela v ruce... Pak jsem ještě sbírala obaly od čokolád :)