Ilustrace: Pixabay

Fejeton na "světlé zítřky"

16. 2. 2023

Poblíž našeho domu je občas vidět zajímavý obrázek. Na cestě kolem Pokratického potoka, kam chodí lidé venčit své pejsky, jsou dvě příjemně umístěné lavičky. Nejsou teď příliš frekventované, na sezení je zima. Ale jakmile nastane příjemnější klima, lavičky ožívají.

fejeton Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5.1 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Caklová 18.2.2023 12:21

Pane Zelenko, vzhledem k tomu, co jste o mně napsal u článku "Toxická pozitivita. S těmi, kteří jsou moc hodní, se žije těžce", tak tento váš článek opravdu není ani tak o mladých, ani o vývoji společnosti, ale je pouze o vás a vašem spoluNEvytváření "světlých zítřků". Bohužel!! :-(

Jan Zelenka 18.2.2023 11:21

Díky těm, co tento článek byli schopni pochopit. Moc jich bohužel nebylo. Zuzko, článek není ani tak o mladých, jako o vývoji společnosti. Budu muset víc vážit, co psát, nebo raději psaní omezit. Přesto všem děkuji za názory.

Hana Polednová 18.2.2023 11:21

Jendo, vzpomínám si, že pro moje i ostatní děti bylo takovou lavičkou železné klepadlo na koberce před naším panelákem. Tam se scházelo dětí. Ty malé na pískovišti a větší zde. Neodsuzovala bych všechny mladé. Musíme se smířit s tím, že mobil drží v ruce všichni celý den. Mně spíš vadí, když jsou posprejované baráky a kdejaké památky v přírodě. My jsme také byli mladí a puberťáci a občas dělali věci, které se nelíbily dospělým. Život je naučí zrovna tak, jako nás.

Vlasta Ledlová 18.2.2023 10:22

Mám stejný názor jako Zuzana Pivcová.

Jiří Dostal 18.2.2023 06:29

:-) I láhvi rumu se občas zadaří... :-)

Jarmila Komberec Jakubcová 18.2.2023 00:07

Líbí se mi myšlenka Karla Čapka.

Jan Zelenka 17.2.2023 22:41

Díval jsem se na webu na váš profil. myslím, že mne zajímá trochu jiná tématika. Ale jste dobrý.

Jan Zelenka 17.2.2023 22:31

Pane Patta, tato kniha v naší knihovně není. Ale literatury o tomto problému mám dost a píši o starověku publikaci.

Ivo Patta 17.2.2023 21:41

Zajímají Vás civilizační proměny a zvraty od starověku až po dnešek? Tak Vám dám typ na knihu Ekonomům to myslí černobíle. Knihu si můžete vypůjčit v městské knihovně. Dozvíte se proč třicet let jen klopýtáme do budoucnosti a také, v kapitolách Světlo na konci tunelu I a II zjistíte jak z toho ven.

Ludmila Černá 17.2.2023 20:38

Honzo, kolikrát já v mládí slyšela, co jsme za generaci, jakou příšernou hudbu posloucháme, co z nás bude a kam ten svět spěje. Bohužel o tom, kam spěje, nerozhoduje parta mladíků čučících do mobilu, ale "slušní lidé". Ti si podrobují národy, vedou války, ti ovládají svět. Já se těm mladým někdy ani nedivím, že jsou jací jsou. Mají rodiče. A když se tak někdy koukám kolem sebe...mohlo by to být horší. Opatruj se.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Irena Stejskalová