Doteky

Jendo, moc hezké a přeji Ti ještě hodně krásných a milých doteků v Tvém životě.

Pane Vrbo, ke slovu dotek si můžeme skutečně přisadit mnohé. Vzhledem k tomu, že se po většinu života zabývám biblickou a židovskou historií, při našem putování po Jordánsku a Izraeli jsem ten dotek historie Předního východu pocítil velmi silně. Ale nevyhýbám se ani jiným, příjemným dotekům. Děkuji vám za komentář.

S odstupem dlouhých let jsem nabyla dojmu, že jsem robot s Duší člověka, naprogramovaný na rukodělnou činnost a jiné doteky nebyly do programu nainstalovány :-) Na druhou stranu, když procházím dům, který jsme stavěli, rozkvetlou zahradou, která byla stavebním pozemkem s hromadami písku, které jsem proházela. To je podob a významů doteků, které mám uloženy v srdci a dnes jsem ráda, že vím, o čem můj život je. Dík za článek, který i mě přivedl k zamyšlení nad doteky ♥

Doteků se opravdu můžeme dočkat i tam, kde si toho ani ostatní nemusí všimnout. Na Jižním městě v Praze postavil architekt vysoký dům, sledoval jsem tu stavbu. On ten moderní dům ukončil netradičně. Střecha byla moderní a ze skla, ale jakoby se ten dům opičil od nedaleké vilky, která takovou střechu také měla a byla s tím tvarem mezi ostatními vilkami sama. Všimnul jsem si té inspirace, nikdy jsem se s tím architektem nesetkal a bylo mi příjemně - pohladilo mne to - rozuměl jsem mu a bylo mi to blízké. Bylo v tom řečeno i poselství: Stojíme na hlavách našich otců a dědů, pokračujme v jejich dílu a neurážejme je, protože neznáme jejich problémy a potíže, ve kterých oni žili a tvořili. Takovým krásným dotekem a pohlazením byla pro pamětníky i zpráva, že Libeňský nebude stržen a že podoba Libeňského mostu zůstane zachována i po celkové opravě a rekonstrukci. S tímto mostem je doslova spojen můj život, kousek od něj pracoval můj táta, tam na špičku jsme se chodili koupat a maminka, když byla ještě mladou krásnou vysokou dívkou z něho dokonce skákala do Vltavy. Ano, doteků mezi těmi, kteří ten most v roce 1928 stavěli a nyní ho současníci budou opravovat a citlivě rekonstruovat, budeme přímými svědky. Děkuji Vám pane Zelenko za krásné zamyšlení, které i mne vyprovokovalo k zamyšlení se nad doteky.

Jindro, i ty doteky erotické jsou v tomto věku moc příjemné.

LIDÉ , DOTÝKEJTE SE V KAŽDÉM VĚKU, NEJEN V MLADŠÍCH LETECH. NEMUSÍ TO BÝT DOTEK EROTICKÝ. KAŽDÝ HŘEJE. JINDRA

Pane Zelenko, promítla jsem si zpětně svůj život. Myslím, že na doteky byl docela bohatý.

Při mých vzpomínkách se mi vybavil dotek ticha. Stalo se tak před 30ti lety v lese za Karlovou Studánkou. Byla jsem tam sama se synem a jedinými společníky byly smrkové stromy kolem dokola. To neskutečné ticho jsme nejen cítili ale dotýkalo se nás. Snad jako nějaké pohlazení. Nikdy na něj nezapomenu. Příroda je tam hodně zrádná, zabloudili jsme. Až náhodní turisti nám ukázali cestu a my se šťastně dostali na autobus a odjeli domů.

Pane Zelenko článek mi moc potěšil.

Evi, díky!