Říká se, že zvyk je železná košile. Toto rčení je však pozitivní jen zdánlivě. Občas se totiž stává, že ta železná košile zreziví a člověk najednou zjistí, že mu ujel vlak. Ustálený zvyk nám pomáhá ve vědomí, že vše stále probíhá, jak probíhat má. Ale také se říká, že změna je život. A ta náhlá změna nás z ustáleného zvyku může mnohdy i hodně vykolejit. Zvyky jsou příjemné, ale schopnost přizpůsobit se životním změnám je zase potřebná k tomu, abychom si vybudovali zvyklosti nové.
Athénský zákonodárce Solón vyslovil na přelomu sedmého a šestého století př. n. l., moudrou myšlenku:
„Dokud žiješ, uč se! Nečekej, že moudrost s sebou přinese stáří.“
Čili, učme se žít. Také se o to snažím. Stáří mi sice moc moudrosti nepřináší, zato přináší něco, co se stářím úzce souvisí. Zdravotní problémy. Ale i na ty se snažím si vypěstovat zvyklost. Nic jiného mi nezbývá. Jo, a ještě na něco jsem si zvykl. A to něco je pro mne ještě více než ta zmíněná železná košile. Je to něco, co vyplňuje můj pozdní čas. Je to přiměřená literární aktivita a setkávání s přáteli.
Souhlasím proto s antickým mudrcem Solónem. Nečekám sice na tu jeho moudrost, ale pozdní věk nemá jen samá negativa. Hlavně, pokud si člověk zvykne žít.
