„Mám málo času,“ to je nejčastější věta, kterou teď oblíbený herec používá. Říkal ji také při křtu knížky receptů z pořadu VIP Prostřeno, v jehož jednom díle zvítězil. Je příkladem současného čím dál silnějšího trendu: mnozí umělci ve věku kolem šedesátky nevědí, co dříve, zatímco když byli mladší, občas měli strach, zda vůbec nějaká pracovní nabídka přijde. Má za sebou soutěž StarDance, seriály Základka a Obchoďák, hraje v divadle, ale hlavně nyní moderuje pořad Reportéři na vaší straně na Primě.
Co to, že jste se v šedesáti stal poprvé moderátorem?
Připadalo mi to jako zajímavá nabídka na nový druh práce. Myslím, že podobný typ pořadů je třeba. Stojíme na straně slušných lidí nebo těch, kteří se ne vlastní vinou dostali do maléru a snažíme se jim poradit a pomoct. Občas se přitom rozčiluju, když vidím, jaké lumpárny se dějí. Sice jsem se divil, že si k moderování vybrali mě, protože jsem všechno jen ne moderátor, ale říkali, že mně prý lidi budou věřit. Tak doufám, že věří. Ovšem v praxi to znamená, že jsem v poslední době nedal dohromady ani jeden týden volna.
Ano, zdá se, že jste v poslední době na roztrhání. Vysvětlujete si to nějak?
Nevím. Natáčení Obchoďáku sice skončilo v listopadu, ale program jsem měl narvaný až do prosince a teď to začíná znovu. Ještě štěstí, že jsem si loni v pořadu VIP Prostřeno vyvařil poukaz na zájezd k moři. Tak jsem první volný týden po Vánocích hned využil a vyrazil.
Vaše vítězství ve VIP Prostřeno byla náhoda, nebo opravdu doma vaříte často a rád?
Vařím rád a bohužel taky rád jím. Když je nejhůř, naordinuju si na nějakou dobu jen samé saláty. Netrápím se u toho, protože mi saláty opravdu chutnají.
Prý jste loni ani neměl čas oslavit svou šedesátku, je tom něco pravdy?
Myslím, že jsem právě ten den zkoušel StarDance a večer jsem měl divadelní představení. O velké oslavy a dary stejně nestojím. Pro mě je nejlepším dárkem, když mám volno a můžu posedět s přáteli. No tak se to podaří jindy. Když je hodně práce, nevadí mi to. Je to lepší, než se nudit. Snažím se hodně pracovat od podzimu do jara a pak, když je hezky, užívat si toho pěkného světa kolem nás. Pak vydržím pár dnů jen koukat do stropu a je mi dobře.
Zažil jste někdy období, kdy nebylo do čeho píchnout?
Ani ne.
Prý jste kdysi pletl čepice, abyste se uživil...
To bylo po roce 1990, tehdy obecně hereckých příležitostí ubylo. S bývalou ženou jsme koupili pletací stroj, pletli a prodávali. Zájem byl velký, tehdy ještě žádné zboží nebylo.
Dáváte si do nového roku nějaká předsevzetí?
Ne. V podstatě si jen přeju, abych měl v životě štěstí. Zatím jsem ho měl. Protože štěstí znamená, že člověk má všechno, co potřebuje: zdraví, práci a tudíž peníze a také dobré lidi kolem sebe. Ale pozor, na štěstí se nesmí jen tak čekat, musí se mu celý život jít naproti.
Oldřich Navrátil
Narodil se v roce 1952 v Třebíči. Po studiu brněnské JAMU hrál v Divadle na provázku, pak se přestěhoval do Prahy. Hrál v řadě televizních inscenací a seriálů, z nichž nejznámější je Bylo nás pět, kde představoval tatínka Bajzu. Hrál také v seriálech Zdivočelá země, Obchoďák, Základka, ve filmu Anděl páně a nezapomenutelný je z role Emila Nádeníčka v komedii Jak svět přichází o básníky a jejich pokračováních. Je také velmi obsazovaným divadelním hercem.
