Ilustrační foto: Pixabay

Mušketýr

27. 4. 2023

Můj příběh

Autor: Jindřich Berka

Hodnocení:

(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Helena Přibilová 28.4.2023 18:05

Děkuji za sdílení silného lidského příběhu, jež vybízí k zamyšlení.

Jana Šenbergerová 28.4.2023 11:42

I když je život někdy velmi těžký, je krásný a díky dobrým lidem i snesitelnější a hezčí. Děkuji za láskyplný příběh. Kéž by všichni měli takové štěstí jako váš mušketýr.

Soňa Prachfeldová 28.4.2023 07:40

Škoda každého života, který předčasně skončí. Smutný, tragický osud mladého chlapce. Pane Berko jste dobrý člověk.

Daniela Řeřichová 27.4.2023 21:29

Pane Berko, líbí se mi, že nepíšete líbivé příběhy. Kdo pracuje ve zdravotnictví, má větší pokoru k životu a neřeší malichernosti Něco o tom vím. Děkuji za sdílení osudu Mušketýra a Vaši sounáležitost.

Zuzana Pivcová 27.4.2023 20:19

V tomto si zasloužíte velké uznání. Je dobře, že jste se svěřil.

Blanka Lazarová 27.4.2023 18:38

Pane Berko, jste muž mnoha činností. A vaše zapojení ve zdravotnictví vás šlechtí. Přeji vám, ať se daří jak v osobním životě, tak i v ostatních veřejně prospěšných aktivitách.

Martina Růžičková 27.4.2023 17:56

Pane Berko, váš příběh mě dojal. Děkuji vám a obdivuji vás.

Jan Zelenka 27.4.2023 17:05

Moc pěkný příběh, Jindro.

Lydie Jakubcová 27.4.2023 16:58

Zivot pise ne vzdy dobre pribehy a vam DIKY

Hana Šimková 27.4.2023 14:42

Pane Berko, jste úžasný člověk a děkuji za Vaše lidské vyprávění.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová