Olga Škopánová
1.5.2023 12:14
Je úsměvné jak kde kdo mudruje nad tím jak by se lidé na konci života měli cítit a zveřejňuje to na portálu pro seniory aby věděli co a jak až to přijde.
Martin Vrba
30.4.2023 23:15
oprava: . . . . ale postihl všechny . . . . . = . . . . . . ale nepostihl všechny . . . . .
Martin Vrba
30.4.2023 23:09
Uvědomil jsem si, že v prvním příspěvku jsem ale postihl všechny vztahové možnosti v rodině. Jsou rodiny, kde je vztah k dětem doslova patologický, kdy jsou děti doslova vydány na milost a nemilost rodičům v rámci nějakých náboženských sektářů nebo různých ekologických aktivistů, nebo doslova sexuálním úchylkám, kteří nutí své děti žít v přírodních podmínkách odtržené od civilizace - bez výdobytků techniky a považují to za jedině správné, trestají je za každou hloupost fyzickými tresty a děti si ani neuvědomí, že jsou týrány a své rodiče "milují", protože jim chybí srovnání s normální společností - jsou postiženy už spíše tak zvaným Stockholmským syndromem, než že by byly obklopeny skutečnou rodinnou láskou. Určitě si vzpomínáte na kauzu Kuřimských chlapců, kdy jejich týrání bylo objeveno zcela náhodou tak, že počínaní náhodně naladil i soused z vysílačky, která se běžně používá, aby rodiče mohli sledovat své děti ve vedlejším pokoji. To, co tam ten soused zachytil, šokovalo tehdy celou republiku https://cs.wikipedia.org/wiki/Kuřimská_kauza a také zde: https://www.extra.cz/kauza-kurim-po-14-letech-jak-dnes-ziji-chlapci-kteri-prezili-brutalni-muceni--09edb. To je extrémní případ, ale určitě existují i jiné, třeba ne tak bestiální, kdy jsou překračovány určitě všeobecně dané normy chování rodičů k dětem a nejedná se jen o nějaké plácnutí po zadečku. Všechny takto týrané děti a pak i osoby (často jsou na rodičích vychováni k umělé závislosti i do vyššího věku - až do dospělosti) mohou být tak týrány, že když se z toho vzpamatují, když si to uvědomí, tak si mohou říci to, jak zni titulek tohoto článku "Kdo žije podle představ druhých, bývá na konci života nespokojený". To bude třeba ten případ těch dvou chlapců a jedné dívky - v kaze Kuřim.
Jitka Caklová
29.4.2023 11:08
Vando, jen mě tak napadlo, kdybys sama sebe nemilovala, tak proč bys pro sebe dělala to, co děláš? Tak, kdo je tady blbec :-)
Jitka Caklová
29.4.2023 10:36
"KDO ŽIJE PODLE PŘEDSTAV DRUHÝCH, BÝVÁ NA KONCI ŽIVOTA NESPOKOJENÝ." Takové to diskuze mě baví, neboť každý vypovídá o sobě a mě se líbí, že mohu dělat totéž. Štěstí, že cizí zkušenosti jsou nepřenosné :-)
VANDA Blaškovič
29.4.2023 10:06
Bože!!!..:) Zelené tsunami zase řádí. A my jsme se bláhově domnívali, že již překročilo zenit svých Mouder…že konečně překročilo svůj vlastní Stín a ono zase houby….jedno všeobecně známé moudro - ten kdo se příliš miluje, miluje blbce…:)
Jitka Caklová
29.4.2023 09:43
Jediná pravda je, že co říkám i to co si na sebe vztáhnu, je o mě. Ať máme trochu humoru :-)
Jitka Caklová
29.4.2023 09:31
Naučit se stát na vlastních nohou a umět žít svůj život je dar od Boha. Je smutné, když to "někdo" neví a spoléhá na někoho, kdo mu "jeho" rozum zajistí.
Soňa Prachfeldová
29.4.2023 09:24
Myslím, že nás bylo mnoho, kteří po roce 1945 žili nelehký osud, sdíleli jsme jej se svými rodiči i prarodiči a máme hodně zkušeností, až do nynějška. My sice neměli pole, ale chodili jsme celá rodina vybírat uhlí na haldy, abychom měli v zimě teplo. Babička pracovala za pár švestek na poli a chodili jsme jí pomáhat jednotit řípu. Panečku to byly lány. Přesto my jako děti jsme se uměly radovat, měly své dětské hry a zájmy. Jeden , tedy několik - velkých koníčků mi zůstaly dodnes . Láska k přírodě, ke kolu, ke psům, samozřejmě k lidem. Takže nečtu o životu, prožívám, se všemi radostmi i starostmi. A určitě nikoho nenutím, aby četl moje kecy, také se k jeho kecům nevyjadřuji. Jak jsem to mnohokrát zaslechla - to co říkáš, vypovídá o tobě. Ať máme trochu humoru.
Jitka Caklová
29.4.2023 08:54
Něco jiného je život žít, než o životě číst a psát, jaký by měl být.
Načíst starší příspěvky