Jak mi uletěly včely

Na včely a med nedám dopustit. Používáme ho jako dobrotu vnitřně, z vnějšku jako lék. Jako včelařce vám držím pěsti. Pro štěstí. Podle mé dcery jdou palce na kopance. Za článek, stejně jako za med si určitě zasloužíte velkou pochvalu. Mladí prý o včelaření nemají zájem.

Tak teď už chápu muže, když byl včera nervozní, že by měl jít do včel... Doufám, že mu neulítnou :) Je to sice pěkný koníček, ale když vidím, co je s nimi práce a starostí, jde mi z toho hlava kolem, proto vám všem, kteří včelaříte, klobouk dolů!!! Nicméně včelky a jejich pracovitost obdivuji a moc ráda naslouchám vyprávějí známého, který o včelkách i přednáší a někdy až nechápu, jak příroda dokáže pěkně všechno, včetně pilných včeliček, obstarat ❤

Máte náročné, ale krásné hobby. Včely jsou úžasné a zaslouží si péči. Vždyť, co bychom si bez nich počali?

Med nejím asi 37 let od doby,co mě několikrát po sobě bodly sousedovy včely do čela - to byly mrchy,které letěly za mnou až do kuchyně !!! Otok mi spadl až přes oči,i přes kalciovku jsem neviděla skoro týden,přebalovala dítě po paměti....Naštěstí dnes tu ve vsi již nikdo včely nemá,přesto je na květech a stromech jich plno,odkud létají,nevím,ani se tu žádné rojení nekoná. Naštěstí.

Obdivuji život včel a jejich neměnné zákonitosti. Moje kamarádka je také včelařka, med od jejích včelek je královský. A na to včelí rojení koukám, jak když mi uletěly včely :-)

Včely jsme měly hned za plotem u sousedů. Při rojení pomohla hadice s vodou. Sedly a počkaly na majitele s rojáčkem. A práce na zahradě také počkala. Odměna byla jistá,výborný med. Obdivuji každého,kdo včelaří a ženy dvojnásob.

Díky za zajímavý článek. Rodina jednoho syna, kteří bydlí na vesnici také včelaří a já když vidím jak v zimě vyrábí všechny ty potřebné pomůcky ke sběru medu, tak je také velmi obdivuji - med mají výborný. Myslím si tak jako Zuzanka P. , že je to velmi záslužná a obdivuhodná činnost - protože při opylování květů je nemůže nikdo nahradit. Kéž by takových nadšených a obětavých včelařů přibývalo co nejvíc*

Je to obdivuhodná a záslužná činnost. To mi připomnělo, jak jednou v dětství v 50. letech přišla na slavnost Dětského dne, kde jsme dostávali občerstvení, jedna spolužačka, kterou táta zapřáhl, aby s ním chytla ulétlý včelí roj. Zatímco on už byl imunní, holka přišla, na jedno oko neviděla vůbec, to měla bouli, místo druhého škvírku. Ale občerstvení - párek, limonáda a zákusek - pro nás tehdy bylo tak vzácné, že si ho nechtěla nechat ujít. :-D

Děkuji a přeji Vám tuto krásnou zálibu, o které já nepřestávám snít, jenže nemám ty správné podmínky pro včelaření. Ať se Vám daří :-)

Pěkný článek. O včelách se ráda dozvídám, je to zajímavé. Když jsem byla u nás v koniklecové rezervaci, tak jsem se seznámila se včelařem, jehož včelky to tu mají jako svůj rajón. Už mám adresu a těším se na med.