Tetování

Hanko, kdyby to bylo poupě, tak by se začalo rozvíjet. Pořád jsem se nevzdala myšlenky, že si na rameno nechám udělat kérku chodského psa. Jenže nám už nedoporučují chodit jen tak v tílkách. Tak nevím, ale pořád bych chtěla.

Patřím ke generaci, která se netetovala.Moje maminka i otec měli tetování na předloktí - několik číslic. Nikdy ho nikomu neukazovali. Tam, kde se tetování provádělo, nebylo většinou návratu.

Jednou se mi téměř osmdesátitelá klientka na úřadě svěřila a pochlubila se svým tetováním na hrudi a těšila se, že půjde znovu. A víte, že jsem ji vůbec neodsuzovala? Naopak, oslovil mě její zápal pro věc a nadšení. Jak krásné je být nadšený v osmdesáti letech, byť by to bylo "jen" tetování...

Také nechápu. Slyšela jsem, že tetování bolí a často způsobuje záněty, ani by mě nenapadlo si takto ničit vlastní tělo.

Paradoxní je, že dříve měli tetování většinou muži z kriminálu. Viděla jsem kdysi jednoho tetovaného, přes celá prsa orla, tetované paže, asi se za to styděl nebo nechtěl dělat rozruch, chodil i za parného léta v dlouhých rukávech. Pro některé orientální národy je to běžné a symbolické, ale proč to mermomocí mít u nás. Mladí si dají vytetovat jméno svého miláčka. Jenže se rozejdou a jméno zůstává. Nejhůře vypadají lidé s potetovaným obličejem. A kůži to určitě neprospívá, nemůže normálně dýchat.

Malý obrázek mi nevadí. Ale nelíbí se mi "velkoplošné" tetování. Jednou jsem v bazénu viděla několik mamin, asi tak v osmém měsíci těhotenství, které měly potetovaná břicha. Nic děsivějšího jsem ještě neviděla.

Lidé si vytvářeli kresby na kůži od pravěku a odhaduje se, že již tehdy měla vyobrazení různou funkci – podporovala léčivá kouzla, označovala příslušníka určité skupiny atd. V 19. století se tetování rozšířilo tetování v Evropě díky námořníkům a později vojákům. Nemám vůči tetovaným lidem předsudky, je to pouze jejich věc jak jsou "ozdobeni". V noci jsem se vrátila po 3 týdnech ze zahraničí, čili za tu dobu se tam vystřídala početná skupina turistů. Člověk má oči a sluch, tedy vidí a slyší i když nechce. Považuju většinu nositelů tetování za svým způsobem zakomplexované lidi, kteří mají strach z toho, že je jejich okolí nebude dostatečně vnímat. Hodně mužů a žen morbidně obézních a tetování po celém těle, někteří, čím víc mluveného projevu jen aby upozornili na svou osobu. Nepopírám že některá malá tetování jsou pěkná, ovšem když pak vidíte na pozadí motýla u dost starší ženy, kdysi možná pěkného, dnes na tom povislém pozadí má nějaká svěšená křidélka.

Tetování považuji za vyhazování peněz a přidělávání si komplikací, až se ho tetovaný bude chtít zbavit.

Některá drobná tetování se mi líbí. Znám výtvarníka a hudebního skladatele, pro kterého je jeho tělo velkým malířským plátnem. Každému co jeho jest. :-)

Já mám především dobrý pocit, že jsem v mládí nepodléhala touhám svých vrstevníků a nevezla se na žádných módních vlnách. Stačí, že jsem si pořídila chytrý telefon. Ten tedy opravdu ví, jak svého majitele osedlat, a to si myslím, že umím odolávat. Tetování je pro mě něco jako graffiti. Také umí zprznit nejednu plochu.