Neuspokojivý milostný život v manželství či partnerství. To je nejčastější důvod, proč se lidé dopouštějí nevěry. Ukázal to nový výzkum agentury Ipsos. „Občasným záletem řeší neuspokojivý milostný život třicet jedna procent Čechů a devět procent Češek, k pravidelné nevěře se pak uchyluje dvacet jedna procent českých mužů a dvacet tři procent českých žen,“ komentoval výsledky průzkumu Adam Durčák ze společnosti Růžový slon zabývající se prodejem erotických pomůcek, která si toto bádání po příčinách nevěry objednala.
Vyšla tak najevo docela zajímavá věc, o které psychologové hovoří už delší dobu. Mužská a ženská nevěra jsou odlišné. Zatímco u mužů se častěji jedná o jednorázovou či kratší dobu trvající nevěru, ženská nevěra častěji vypadá tak, že si dáma najde paralelní, trvalý vztah a citově se do něj angažuje.
Stejné však je u mužů i žen vnímání nevěry. Naprostá většina lidí, ať už jde o ženy či muže, tvrdí, že jde o odsouzeníhodnou věc, kterou by u svého partnera či partnerky nesnesla. Ve shrnutí průzkumu je uvedeno, že nejčastěji se k záletům staví odmítavě lidé se základním vzděláním, z nich by nevěru nikdy netolerovalo více než šedesát dva procent, zatímco vysokoškolsky vzdělaní lidí jsou shovívavější, mezi nimi se pro absolutní netoleranci vyslovilo třicet šest procent.
Nejčastěji dotazovaní udávali jako příčinu nevěry nespokojenost se sexem a intimním životem. Třetina Čechů jej podle výsledků tohoto průzkumu řeší občasnou aférkou, čtvrtina Češek pravidelnou nevěrou. A podobně jako v dalších průzkumech se lidé shodovali, že nevěru sice odsuzují, ale pokud se jí už dopustili, nelitují toho.
„Měli jsme s manželkou ve věku okolo padesátky vážnou krizi a já ji řešil nevěrou. Dodnes na to rád vzpomínám,“ říká dvaašedesátiletý Tomáš z Prahy. „Nevím, zda to žena ví, přikláním se k názoru, že ano, ale nikdy to nedala najevo. Tehdy z našeho vztahu prakticky vymizela intimita, oba jsme si vzájemně spíše lezli na nervy, než abychom měli náladu přemýšlet, co dál. A já se shodou okolností v práci seznámil s novou kolegyní. Nešlo o poblouznění, nebyla to mladá holka. Šlo o ženu ve stejném věku. Scházeli jsme se asi půl roku, ona byla vdaná. Bylo to bláznivé, hezké, ale ani jeden z nás od toho nečekal nic víc než únik ze současné situace. Jak to přirozeně a pěkně začalo, stejně přirozeně a pěkně to skončilo. Někdy by možná řekl, že jsem hajzl, který podváděl ženu, ale já na to vzpomínám jako na hezké období mého života,“ vypráví. S manželkou se nakonec nerozešli, zůstali spolu.
„Panuje obecné přesvědčení, že nevěra je špatná a zanechává na obou zúčastněných trvalé emocionální jizvy, zčásti proto, že degraduje a ničí důležité vztahové vazby,“ zmiňují ve své studii vědci z americké Johns Hopkins Univerzity, kteří na téma nevěra provedli několik průzkumů. Mimo jiné například mezi uživateli sociální sítě Ashley Madison, což je seznamka pro zadané. Z nich však vyplynulo, že většina lidí, kteří se dopustili nevěry, nelitují a pocit z ní označují za uspokojivý. Zdá se tedy, že nevěru odsuzujeme pouze tehdy, když se jí dopouští někdo jiný než my sami.
Některé páry se přes ni dokonce dokážou přenést. Tady je zkušenost sedmašedesátileté Heleny: „Můj muž jezdil často na služební cesty s kolegyní. Bylo mi jasné, že s ní něco má. To ženská pozná. Jenže jsme měli dvě malé děti, byla jsem na něm finančně závislá. Dlouho jsem přemýšlela, zda dávat najevo, že vím. Nakonec jsem se tvářila, že nevím. Trvalo to asi dva, tři roky. Bylo to pro mě strašně ponižující. Ale pak jsem časem poznala, že je to pryč. Dozvěděla jsem se, že ona se vdala, založila také rodinu. Dokonce jsem ji pak potkávala s dětmi, s mužem. Myslím, že věděla, že vím, vždy se tak divně zatvářila, když jsme se zdravily. No a já pak jednou, mnoho let poté, měla aférku s kolegou. Začalo to na firemním večírku, trvalo to krátce. Nelituju, byl moc milý, líbil se mi. Nevím, zda manžel ví. Asi ne, muži podle mého nemají takový cit a šlo opravdu o krátkodobou záležitost. Takže jsme nakonec s manželem spokojeně zestárli, žijeme příjemný, pohodový život a já jsem teď ráda, že jsem to tehdy vydržela, že jsem nedělala scény, nepřipravila děti o tátu.“
Respondenti v průzkumu často uváděli, že přestože byli nevěrní, svou partnerku či partnera milují a vztah nepovažují za výrazně narušený. Jinými slovy, jejich nevěra neznamenala, že by chtěli bořit to, co doma měli.
„Nevěra zraňuje a narušuje důvěru. Jen výjimečně nemusí mít jen negativní dopad a může takzvaně nakopnout skomírající vztah. Jenže předem nikdo neví, zda právě on bude tou výjimkou. Pravděpodobnější je, že nebude,“ říká psycholog Petr Šmolka.
A co je podle psychologů a výsledků průzkumů úplně nejhorší? Když nevěra přestane být utajovanou. Když mají její aktéři tendence své partnery veřejně znemožnit, ponížit, ublížit jim. To se pak z malého úletu může stát pořádná paseka, která rozbije rodiny, naruší vztahy na celý život a často ublíží dětem. A na takový druh nevěry pak rozhodně nikdo rád, s láskou a nostalgicky nevzpomíná.
