Noční reminiscence

Vaše spolupráce mne vždy, když článek objevím, potěší.

Nespavost je těžký problém, je mi líto všech, které trápí. Mívala jsem s ní jeden čas dost problémů. Naštěstí od odchodu do důchodu usínám i spím většinou dobře. Pokud mě usínání začnou hatit nějaké nepěkné myšlenky, vyplížím se do kuchyně a luštím sudoku. Na to se musím tak soustředit, že na nechtěné myšlení už nezbyde kapacita.

"Dobře, nebo špatně?" Po mnoha zkušenostech vycházím z toho, že i všechno špatné může být k něčemu dobré. Navíc při tomto pohledu vlastně nic špatného neexistuje.

Myslím, že kolem 23.hodiny, nebo ještě o něco později, už usnu "jako dřevo". Občas mi ještě přijde kocourek Walda nebo kočka Babeta dát dobrou noc. Někdy se pak během noci najednou probudím a nějak se mi nechce znovu usnout. Tehdy si najednou vzpomenu na nějakou situaci nebo příhodu z doby před mnoha roky - ale vzpomínky jsou spíše útržkové, takže se nedají nějak literárně zpracovat (ani pro i60). A na špatné myšlenky, které také někdy přijdou, se raději snažím zapomenout. Za zajímavé rozjímání vám oběma děkuji.

Přátelé, také vám děkuji za příznivé ohlasy. A za hodnocení.

Vždy jsem říkala, že kdo nemá problémy se spánkem, hlavně s usínáním, má velký dar, který by si měl co nejpečlivěji chránit. Někoho trápí pomyšlení na to, co ho čeká, jiného zase vzpomínky, a někdo má v hlavě chaos, který nedokáže zastavit a zklidnit. Napsali jste to oba zajímavě a osobitě. Děkuji.

Děkuji vám za hezké komentáře a hodnocení.

Vzhledem k tomu, že chodím spát kolem 24.00 , nebo po 24.00, tak s usínáním nemám většinou problém. Ovšem, co je problém, že se mi vybavuje minulost, což někdy není vůbec příjemné. V SSM jsem byla také, tolik mejdanů a zábav jsem pak už nikdy nezažila. Do minulosti se nerada vracím, snažím se spíš zapomenout.

No jo, na sratá kolena máme všichni nějaký problém. Já občas taky nespím. Usnu sice dobře, ale pak se za chvíli ,nevím proč, vzbudím a je hotovo. Následující ráno radši ani nebudu popisovat. Prášků na spaní se trochu bojím. A tak mě potěšilo, že v tom nejsem sama (to není škodolibost, to je konstatování....)

Pokud nemůžu v noci zabrat a opravdu se to stalo, vstanu a jdu na internet. Projdu si nějaké recepty a přemýšlím, co budu vařit. Svého kocourka nepohladím, protože trajdá někde venku. 2 deci vína si dám, ale to nezabírá a tak nezbývá než se zavrtat pod deku a snažit se znovu usnout. Při pomyšlení, že budu celý den vyřízená, nevyspaná, je mi na nic.