„Heydrich, to byl slušnej pán, ale Heydriška, to byla svině!“

Na babččiným dvorku byl klid, Heydrich ji nic nedělal, slušně zdravil, byl tedy slušným člověkem. Že by ale babička nevěděla o prováděných popravách a jiných zvěrstev ? A jeho manželka ? Považovala léta strávená v Protektorátu za nejšťastnější v životě.

Kyž pročítám rakce...Nikde neni napsáno, že autorka Heydricha obdivovala a nebo s jeho posláním souhlasila. Pouze popsala zkušenost s vyprávěním pamětníka, který zaznamenala jako kronikářka. Že to tak bylo se nám může, či nemůže líbit, ale tak to bylo.

Já jsem se asi před deseti lety díky práci potkával s příslušníky KPO (Konfederace politických vězňů), svazu sdružujícího bývalé komunistické vězně. A na jedno válečném večírku jsem se potkal s pánem, který v důsledku odbojové činnosti byl perzekuovaný a musel vykonávat dělnické profese. Bohužel si nepamatuji již jeho jméno, nicméně vyprávěl mi, jak někdy v cca 70. letech pracoval v ČKD ve Vysočanech, kde potkával ty staré strejce mistry, co remcali na kde co. Zejména na normalizační režim. A víte, na jaké období tihle pánové vzpomínali nejraději? Kdy jim bylo nejlíp? Za Heydricha! Protože zavedl jídelny do každé fabriky, zajišťoval rekreace pro dělníky pracující v továrnách, dával jim zadarmo boty, zvyšoval jim přídavky na druhé třetí dítě, zlepšil bezpečnost práce na pracovišti (protože Němci nechtěli zraněné dělníky) a zvyšoval jim dávky tuků a ovoce a zeleniny a nadto ještě více, když překračovali normy. Tehdy prý za války měli normu vyrobit denně alespoň jeden tank, nicméně oni prý zvládali udělat tank a půl či dva. A na tohle tam ti strejcové vzpomínali s nostalgickou slzou v oku bez jakéhokoli uvědomění, že pomáhali vyzbrojovat Třetí říši, která by jim po vyhrané válce zatnula žílu hezky u pytlíku v rámci germanizace českých zemí. Je to vtipné, protože to přesně vystihuje závěr Vašeho článku. Němci potřebovali funkční české fabriky, tak dali dělníkům nejen žvanec, ale i zábavu. Byl to ostatně sám Heydrich, který v rámci konečného řešení české otázky vzhledem k probíhajícímu válečnému konfliktu zdůraznil: „… potřebuji v tomto prostoru klid, aby zde český dělník nasadil plně svou pracovní sílu pro německé válečné úsilí a abychom zajistili přísun pro zdejší obrovský válečný průmysl a další rozvoj průmyslu zbrojního. K tomu patří, že se musí českým dělníkům dát přirozeně tak nažrat – smím-li to tak říci zřetelně – aby mohli konat svou práci. Tento bezprostřední úkol předpokládá, že nejprve Čechům ukážeme, kdo je pánem v domě, aby zcela přesně věděli, že jediným rozhodujícím činitelem je říše…“

Tak nějak to platí stále a dokola. Už je to někdy i trošku humorné,jak reportér v TV informuje,že se někde stala vražda. Vyptává se sousedů (na onoho vraha) a my slyšíme : no on byl takový hodný/slušný,vždycky pozdravil,umýval schody a tak....Ráda bych někdy uslyšela : no,byl to hrozný neřád! Nezdravil,pohazoval odpadky okolo popelnice, plival na schody a každý týden v pátek byl ožralý. Vrazi bývají nevyzpytatelní.

A nakonec ještě ta chyba-------v jednom z předchozích článků. Mrzí mě, že jsem to tak pokazila.

Pardon, ty překlepy - ovšem, nějaká

Je známo, že byla Lina Heydrichová smýšlením větší nacistka než její manžel. Ovše,. když s ní někdejší zpravodaj v NSR udělal rozhovor, jen tvrdila, že to za protektorátu bylo v Panenských Břežanech idylické a že vůbec nevěděla, že by se tu měla páchat nějakká zvěrstva. Tomu odporuje fakt, který jsem tu zmínila v jednom s předchozích článků, totiž, že tehdy již vdova Heydrichová žádala po správě SS přidělení nábytku a dalšího bytového zařízení po deportovaných Židech nebo vězně z ghetta v Terezíně pro práci v zahradě.

Díky za parádně popsaný příběh pamětníka.