I hipísáci stárnou. A pohled na ně bývá opravdu krásný

U některých lidí končí puberta smrtí.

Mám jednu svoji spolužačku která se v tomto ohledu nezměnila, zůstala této době věrná a je to báječná osobnost milující své děti i vnoučata. Přiznám se ale, že v té době jsem ji chápala zcela jinak .... zřejmě ovlivněná učiteli, rodiči i tehdejší společností.

Pane Dostál dejte už pokoj s UA.

Nic pro mě připadají mi jako přerostlé děti.

Pro hnutí hippies jsem vždy měla slabost, jen ne dost odvahy. Tak alespoň ještě v pětašedesáti nosím dlouhé vlasy, maxisukně, džíny a poslouchám bigbeat. Pro generaci našich matek něco nemyslitelného.

Mám ráda rozmanitost, která nikomu neubližuje. Mě obohacuje.

Před cca 10 léty jsem se se skupinou "hipísáků" setkala na Ibize, kde údajně jich žije velká sousta. Většinou prodávali ve stáncích různé suvenýry nebo korálky. Nikomu nepřekáželi a nevadili. Jednalo se většinou o ženy nebo muže už starší a oblečením se lišili od ostatních lidí.

Hlavní fotka je vytvořena umělou inteligencí, ta se psy taktéž.

Máte pravdu, jednoho někdejšího hippie zhruba v mém věku jsem potkala asi před 18 lety na Rhodu, nejspíš původem Němec, dal se se mnou do hovoru na zastávce autobusu do hlavního města. Byla neděle a on jel na nějaký jejich pravidelný sraz. Pán měl krásnou velkou červenou kytku za uchem a samé náramky a korále, pro mě bylo fajn, že jsem se s ním domluvila, a v autobuse nikoho nepohoršoval, zatímco, když přistoupila skupinka německých turistů a jeden muž byl do půl těla neoblečen, průvodčí ho vyzval, aby se oblékl.

Jsou to strašidla. Mládí je pryč. Ale bylo to krásné. Také již dlouhé vlasy nenosím. Vypadal bych, že jsem "zamrzl". Každá doba něco nese. Je to podle mě nostalgie. Sluší mi mé stříbro "na krátko". Aspoň tím ještě okouzlím své vrstevnice. Jindra