Vstávej, bude válka! Vzpomínky dnešních seniorů na události před 55 lety

Už nikdy více.

Vzpomínám si na zmatenost mnoha mladých okupantů, kteří si mysleli, že jsou v Německu. Když byli tázáni, proč přijeli,aspoň ti hovořící rusky, nevěděli. Těm hovořícím bulharsky či ukrajinsky zase nerozuměli naši.Podporu nám tehdy vyjádřili Ceaušescu a Tito. Z pohledu historické pravdy je třeba říci,že hlavní silou VS byla armáda Sovětská,nikoli ruská.Zrovna v této neblahé době měli výrazný vliv v SSSR Podgornyj(předseda Nejv.sovětu),Grečko(ministr obrany) či Šelest(iniciátor zvacího dopisu), všichni rodilí Ukrajinci,Brežněv byl poloukrajinec. Z geografických důvodů pak u nás zůstávaly jednotky k nám nejbližší.Bratři Kličkové rádi vzpomínají na dětství u nás,když jejich tatínek nás se svými soudruhy bránil před kontrarevolucí. Bratrská pomoc byla vskutku internacionální.

Mě bylo v té době pět let, ale v životě jsou momenty, které se nezapomínají. Byli jsme u babičky na Slovensku. První moment byl ten, že nás nad ránem probudil rachot. Babi, máma, sousedi běželi na svah nad silnicí. Od Prievidze se na Žilinu valila kolona tanků s bílými pruhy. Moc jsem situaci nechápal, ale protože všichni brečeli bylo mi i v pěti letech jasné, že se něco děje. Druhý moment byl, když máma volala tátovi do Havířova. Tenkrát to šlo přes ústředny. Spojovatelka v Ostravě bečela do tele.fonu, že mámi nemůže spojit, protože ústředna je obsazena. Třetí moment byl ve vlaku, když jsme se vraceli domů. V Čadci nastoupili nějací chlapi v dlouhých pláštích a doprovázel je ruský voják s automatem. Kontrolovali doklady. No malý kluk viděl vojáka... Jak stál nade mnou tak jsem na ten samopal sáhl. Trhnul sebou a koukal na ty civilisty. Něco mu řekli a ten mongol dal hlaveň stranou. Později mi máma řekla, že v tu chvíli by se v ní krve nedořezal.

V té době mě bylo 9 let, žila jsem s rodiči na malé vesnici, tak kromě strachu nejen o tatínka, který se domů dostal až pozdě večer nebot z práce šel pěšky, nic nejezdilo a létajících letadel nad hlavou vesnice žila celkem v zajetých kolejích. Ráno však si pamatuji když jsme šly s maminkou do obchodu, tak uprostřed vesnice stál pod velkou lípou traktor na němž byl nápis: "Schovávejte kachny, husy, přijeli k nám bratři Rusi". Ono to ale asi jen Rusi nebyli, nebot v dějepisu jsme se učili že nás napadla vojska Varšavské smlouvy, takže to byli vojáci i z těchto zemí, které byli součástí Varšavské smlouvy.

Děkuji za svědectví íčkařů na tragický mezník našich dějin. Sourozenci byli na prázdninách u babičky v Chomutově a já jsem zůstala v Praze, protože jsem chodila na brigádu. 21. srpna ráno brázdila oblohu letadla, nejely tramvaje, auta, cestu lemovaly tanky. U Národního divadla lidé vojákům bránili, aby mířili na naši zlatou kapličku. Dostala jsem se k Národnímu muzeu a tam byl masakr. Ten den ze šoku zemřela maminka kamarádky a bylo nemožné zajistit potřebné záležitosti, protože nic nefungovalo. Okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy jsem vnímala jako veliké ponížení tehdy i dnes.