Můj vzor aneb Cti otce svého a matku svou (I.)

Zdravím....nemám "básnické střevo",proto jenom "supeeeeeeeeeeeeeeer"

Líbí se mi tvůj styl psaní a těším se na pokračování, když dnešní jednička v článku napovídá na další díl/díly

:-) VOŠOUCHY jsou na Chodsku BRAMBORÁKY :-) a děkuji, snad jste si při čtení vybavili třeba svoje dětství

Prima článek, přestože musím napsat, že můj tatínek, jak jsem ho poznala, nebyl charizmatický fešák, nýbrž pragmatický hospodář. Možná proto jsme neměli auto, televizi, nejezdili jsme na dovolené.............., prostě všechno bez čeho se dalo žít. Jen mi je líto, že jsem o všech těchto "nedostatcích" neuměla psát s nadhledem a posměch sklízela. Díky Boží spravedlnosti se postupně "nedostatky" mění v nekonečné příležitosti ♥♥♥

Celý článek je, jak je u Vás zvykem, psán lehce a s nadhledem, v němž není ani trochu posměchu, nýbrž lidské pochopení a sympatie. Díky.

Skvělé čtení nepostrádající humor, obdiv i respekt k rodičům, poodhalující pestrobarevné dětství. Svižné tempo vyprávění. Paní Jano, po tom, co jsem od Vás již četla, tak bych si troufla také říci "celý tatínek".

Moc pěkně napsané, ale takového rodiče vám určitě nezávidím.

Nemá to chybu, máte talent, připomínáte mi nedostižnou B. MacDonaldovou.