Je sobota, skolila mě nějaká viróza a tak dřepím doma s hrnkem čaje a ovázaným krkem. Nic se mi nechce, únava a bolest hlavy mi na náladě nepřidají, jdu sama sobě na nervy. A ještě u sousedů pode mnou je hlahol a veselo. Zapnu rádio, to je docela dobrý společník. Přehluší sousedy a nic po mně nechce. Můžu v klidu sedět u čaje a zpytovat svědomí, kde jsem chytla toho bacila.
Dobře jsem udělala. Nejdřív mě potěší Michal Horáček svými vzpomínkami na Petra Hapku a Hanu Hegerovou a samozřejmě vynikající muzikou. A pak ještě víc Aleš Cibulka se svým extra tobogánem z divadla Rokoko. Tentokrát je hlavním hrdinou Václav Neckář. Slaví osmdesát. A jako super host přichází Marta Kubišová. Říká se, že muži nestárnou. No, jak kteří. Vašek zestárnul fest, ale srdcem a duší je to pořád ten skotačivý kluk, idol mnoha pubertálních dívek šedesátých a sedmdesátých let. Život se s ním nemazlil, uštědřil mu pár pořádných facek, ale on to nevzdal, zrovna tak, jako paní Marta. Nejde ho nemít rád.
Měla jsem to štěstí, že jsem je oba viděla coby Golden Kids a později Václava s Bacily a Planetáriem. Velká škoda, že se soudruzi rozhodli činnost "Kůzlat" utnout. Lidi s vlastním názorem byli nepohodlní a paní Marta asi proto obzvlášť. Přesto v ní není žádná zášť ani negace, je vtipná, pohodová a laskavá. Vašek ji nazval první dámou svého srdce. Krásné, že?
Paní Marta zavzpomínala na "trapas s přívěskem". Pro ty, co neví, připomenu. Chtěly tenkrát v srpnu 68 společně s Ivou Janžurovou povzdubit Alexandra Dubčeka a předat mu dárek, zlatý přívěsek. Při předávání se Marta koukla do krabičky a přívěsek tam nebyl. Chybu ještě ten den napravila, ale kamery byly jen u toho prvního předávání.
A tak sedím, popíjím čaj, poslouchám a užívám si tu nádhernou nostalgii. Vzpomínám na koncerty, desky, písničky, filmy, sem tam uroním slzu. Ne, není to lítost, ale radost. Radost z toho, že jiní mají radost a já jsem toho součástí. Protože sdílená radost je dvojnásobná radost. A hlavně, je to nakažlivé. A takovéhle nákazy jsou super.
Vašku a Marto, díky moc.
