FEJETON: Okamžiky holohlavých návratů

Děkuju za vzpomínání ♥ kaši nenávidím od dětství, kdy mě s ní ládovala maminka (aby to dítě náhodou nezhublo!), ovšem starší bratr a dokonce i moje dcera ji oba milují. Kdyby se ale máma dnes mohla objevit a uvařit mi ji, sním to bez řečí a ráda...

Už to vidím jako živé. Ty červené trenýrky (dají se ještě vůbec sehnat? Ty školní asi už budou malé...moc se za tuto invektivu omlouvám...), bílé tílko... Nebyla by z toho nějaká fotečka? ☼

A nešla by z těch fejetonů udělat knížka? Myslím, že by se prodávala, protože jou skvělé, bezvadné.

Vy jste ESO! Kam na to furt chodíte?

Díky za vzpomínku na dětství a oblíbená jídla.

Moc děkuji. Já do školky nechodila, babi nás vychovávala na vesnici. A jídla z dětství mám ráda doteď, i když některá už nevařím.

Fejeton mě velmi pobavil? Mate pravdu, že "holohlavé navraty" nejsou ptp každého. I ženy se "vracejí" do minulosti a většinou vlasy stále mají.? VZPOMÍNKOVÉ NÁVRATY budou jistě OK pro všechny. ?

Děkuju za veselé vzpomínání o jídle, které z duše nenávidím. Pobavila jsem se. A humoru není nikdy dost.

K těm červeným trenýrkám bych si pustila spartakiádní píseň Michala Davida. :-) :-) :-) Díky, zase jste mě pobavil a vrhnul na chvíli do vzpomínek. :-)

Jsou jídla, která bych nevzal do huby ", protože jsem byl donucen ve školce. Krupicová kaše a buchtičky se šodó k nim patří. Teta kuchařka byla známá mojí maminky, dej jí pánbůh věcnou slávu, ta měla doporučení mě dokrmit, kdybych nemohl. A to plnila... Byla to poválečná doba nedostatku a hubený Tonik nesměl strádat. A historky z dětství a mládí - to by bylo na dlouhé povídání. Ale díky, aspoň jsem zavzpomínal :-)