Mince jsou taky peníze

V současné době platím většinou kartou, mincí mám u sebe málo - těmi průběžně platím malé nákupy nebo jízdné v autobusu. Častěji mi dělá problémy čím zaplatit, když si vyberu určitou částku z bankomatu a pak přemýšlím, kde mám zaplatit třeba tisícikorunou, když můj nákup nebude stát ani stovku.

Problém s hromaděním minci nemám. Kde se dá, platím kartou a pár drobných mívám jen pro strýčka Příhodu, třeba na autobus.

Věrko, já platím většinou kartou. Ale když mi zbydou při platbě v hotovosti nějaké mince, tak je ráda dám manželovi. Ten s nimi platí parkování . A nebo jimi platím v trafice,tam je naopak paní prodavačka vyloženě vítá.

Děkuji za vaše komentáře.

U nás se kovové mince schovávají do dozy od Rama a z ní se pak berou drobné na autobusy, vlaky apod. Nemusíme vůbec chodit s nimi do banky.

Věro tyto zkušenosti nemám, platím mincemi na trhu. Spíše nemám skoro žádné, tak někdy musím něco malého koupit, abych získala mince, které potřebuji třebas v nákupním centru nebo na nádraží na toaletu.

Já mívám opačný problém, platím všude kartou, a potom hledám drobné na autobus.

Jsem si tohoto problému vědom a tak platím většinou jen kartou. Při návštěvě kavárny zaokrouhluji a tak mám jen pár drobných ve sklenici v kuchyni.

Běžně platím bezkontaktně a mince uplatňuji v nápojových automatech, v úložných boxech, v šatnách, na toaletách aj.; spíš mi drobné občas chybí.

Článek mě sice pobavil, ale vámi zmíněný problém vážně nemívám. Teď jsem se pro kontrolu koukla do peněženky a našla v ní v přihrádce s mincemi dvě dvacky, jednu desetikorunu a dvě pětikoruny, dvě dvoukoruny a jednu korunu a mezi papírovkama zapadlou jednu dvoueurovku. Kdysi jsem drobné po nákupu taky dávala do kasičky, ale právě ten problém, co potom s větším množstvím, mě to odnaučil. Ale musím přiznat, že občas už je pro mě trochu obtížné poznat korunu od dvoukoruny, ale prodavačka mě když jí dám méně vždycky upozorní a když bych dala omylem víc, tak mě to asi nezruinuje.