28. listopadu 2023 začalo u nás v Boskovicích sněžit. Před polednem byly sice silnice suché, ale já jsem se rozhodla, že si zajedu se svým starým foťáčkem do své rodné vesničky. Věděla jsem určitě, že tam bude sněhu trochu víc.
I když jsem v minulosti už navštívila mnoho krásných míst, obdivovala přírodní památky i historické stavby, poznala spoustu dobrých lidiček i jejich zvyky, přesto když napadne první větší sníh, jsou všechny tyto vzpomínky překonány a já musím se svým starým foťáčkem jet do své rodné vesničky Protivanov.
I když jsem už v roce 2017 napsala své vyznání na íčku:
Místo mého srdce - Drahanská vrchovina - tak při prvním sněhu mi ihned zní v uších báseň Františka Halase: "Já se tam vrátím."
Básník se zde v silném osobním vyznání z roku 1939 přiznal k lásce k rodnému kraji Vysočiny - je pohřben v Kunštátě. A já když tam někdy jsem, tak se jdu znovu a znovu k jeho hrobu podívat.
Neznám už přesně slova této básně, ale ztotožňuji se s těmito pozměněnými verši:
"Ty můj kraji, ty mé bezpečí, ty má věčnosti ♥
Tvá hlína voní a je přísadou mé krve ♥
Kraj zde nabírá dech a já se tam vrátím, já se tam snad i poslepu vrátím" ♥
