Vánoce jsou za dveřmi

Moc pěkné vzpomínání, díky.

Knihu Žil jsem na Čukotce od Sjomuškina jsme měli doma,četla jsem si ji v mladosti několikrát,bylo to velmi zajímavé. Tuhle jsem na ni narazila v nějaké knihobudce,tak jsem si ji tam vzala a doma přečetla. Znovu jsem si připomněla,jak se dříve žilo a jaký pokrok se udělal.

Děkuji za krásné komentáře a přeji všem hezké Vánoce.

Moc hezké vzpomínání..

Čím je člověk starší, tím víc asi na ty svoje dětské Vánoce vzpomíná. Na smrček v domku babičky a dědy, na kterém plály obyčejné svíčky a visely krásné staré ozdoby, které už dneska nikdo nemá. Žabka na žebříku, kominíček, hvězdičky ze skleněných trubiček a korálků. Na přestávky v televizi s hudbou a motivem vánočních stromků a zasněžených horských potoků. Na ořechy v krabici na půdě. Na topení v doopravdickych kamnech. Na vánoční návštěvy dědy, když už babička nebyla. Jako dospělá jsem mu stromeček nazdobila a od něj položila dárečky. Říkal, že se na ně těší a rozbalí si je po návratu od našich. Není vánočních svátků, kdy bych si na toho dědu nevzpomněla. Taky jsem si jednou udělala výlet s přespáním k příbuzným na vesnici. Byla zapadaná sněhem, Špaly jsme se sestřenicií u stromečku. Jsou to takové střípky, na které člověk nezapomene, dokud mu to myslí. A taky a tu radost, když pod stromečkem byla knížka. A byla tam vždycky. Byli jsme tři děti, peněz nazbyt nebylo. Byt jsme měli malý, schovat dárky byl problém. Ale ty Vánoce měly i přes levné dárky kouzlo, které má člověk pod kůží. Domky s čepicí sněhu, a každému se kouřilo z komína. A taky pohádku, kterou jsem dětem ve školce vždycky četla ...O vánocích, které nechtěly být. No...letos jsem ty přípravy vzala svědomitě. Jak jsem něco koupila pro děti, šlo to do papíru. A vzhledem k tomu, že i přes důchod mám ten čas poměrně vyplněný, se mi to za ty dva týdny sakra bude hodit!

Zážitky nemusí být vždy pěkné,důležité je, že jsou silné. Při četbě jsem si vzpomněl na svůj aforismus. "Dokud neznáte celý příběh svého života, můžete se mu jen smát." 12. prosince na setkání i60 v Praze přivezu celou knížku aforismů, baví mě je psát jako mě baví poslouchat a vyprávět příběhy.

Vzpo ínala jsem s Vámi, děkuji.

Moc hezky napsaný článek a krásné vzpomínky. A když už je v článku zmíněný kostel, tak tam jsme chodili pravidelně a moc se těšili na mší na první svátek vánoční. A proč? Protože se každoročně v tento svátek zpívala Tichá noc a kostel přímo těmito tony burácel. Nebylo snad člověka, který by nezpíval. Bylo to nádherné. A i vzpomínané hledání dárků si také moc dobře pamatuji. Občas se něco našlo, ale nechalo na místě bez doteku :-).

Krásné vzpomínání, které pohladí po duši. Děkuji.

Do dávných vzpomínek se vždy dostane značný díl nostalgie. A nemusí to být je vzpomínka na Vánoce. Moc rád vzpomínám na rodiče, co vše mne naučili.