Každý rok ve stejnou dobu
Všechny fotografie: Dana Straková

Každý rok ve stejnou dobu

11. 1. 2024

To prosincové ráno jsem si nastartovala auto, aby mi rozmrzlo a ve čtvrt na osm jsem vyrazila na autobus.

Pořád si myslím, že tam budu, stejně jako když jsem jezdila do práce, za dvacet minut v pohodě, ale bylo namrzlo, mlhavo a já asi jela jak "s hnojem", takže jsem vylézala z auta ve třičtvrtě na osm a autobus má odjezd v 7:50! Stihla jsem to, ale dobře se mi s tou taškou s dvěma velikánskýma krabicema cukroví, které jsem ještě, aby to holky mohly dobře vyndat rovnou na štědrovečerní stůl, narovnala každé do velké, těžké oválné zapékací skleněné mísy, neběželo. Musím se ale pochválit, dala jsem to...

K sestře do Košíř jsem dojela v pohodě, akorát jsem ještě na přestupu na Pavláku koupila jí a kamarádce Lence k té krabici cukroví zlaté jmelí. Spolu jsme pobědvaly a u kávy probraly všechno, co se událo za tu dobu, co jsme se neviděly. Na třetí hodinu jsem pak byla s Lenkou domluvená, že za ní přijedu s cukrovím na Budějárnu a v sedm večer jsem měla se sestrou a švagrem rande "u koně pod ocasem".

Chtěla jsem nasát tu vánoční atmosféru ve městě, a tak jsme prošli Václavák, Staromák, Kampu... A já se snažila si něco z té naší zlaté stověžaté vyfotit, protože to bylo skutečně moc hezké. 

 

 

No a když si člověk odmyslí ty davy cizinců, ceny u stánků a to, že si pořád musel dávat pozor, aby ho někdo v té tlačenici neokradl, tak je ta naše zlatá stověžatá vážně kouzelná.

 

 

 

 

Ale bydlet bych tady už ani za nic nechtěla, mně se snad tady i špatně dýchá, u nás v horách je ten vzduch přece jenom nějaký jinačí.

 

Navečer jsme se ještě doma s s sestrou docela nasmály u pohádky "Princezna a půl království". Švagr se teda moc nesmál, protože se celou dobu snažil odstranit z televize komentář pro nevidomé, který se tam Evě nějak podařilo dostat a ani nevěděla jak. Nám se doma už taky někdy podařilo zadat si titulky pro hluchoněmé, ale komentář o tom, co se na obrazovce děje, pro ty, co to nevidí? To jsem doposud vůbec netušila, že něco takového existuje. No všechno je jednou poprvé, že? Teď už to aspoň znám a vím, co to obnáší. A bylo to zajímavé, hahaha. 

Nahoře na spacím patře pod stropem jsem se kupodivu docela dobře vyspala. Po ránu mě pak vzbudila auta těch, co musí do práce, aby jsme si my důchodci mohli ještě lebedit v posteli, chachá. Na to už jsem si skoro odvykla.

V Praze mě ve středu čekala kontrola u lékaře na Budějárně a pak šupky dupky domů. Jako ukázka života ve velkoměstě mi to už stačilo, holt člověk si musí chtě nechtě vzpomenout na slova klasika, že "v Praze, tam je blaze" a taky že "Ústí není Praha..."
Na Budějárně jsem to vyřídila celkem rychle, mamo i sono bez známek recidivy a paní doktorka mi jenom napsala prášky a příští kontrolu mám zase za půl roku. Ve dvanáct už jsem seděla v autobuse a jela domů. Auto na mě na parkovišti počkalo a cestou jsem ještě stačila nakoupit.

Syn mi říká, že to auto ví, že ho nemám ráda a pomlouvám ho a proto mě zlobí. No, já myslím, že se mě asi nikdo nemůže divit. Za co bych ho měla mít ráda, vždyť mi dělá naschvály... Ten pacholek mě odmítl otevřít kufr, když jsem před ním stála s plným vozíkem nákupu! Asi se zasekl zámek či co. Achjo, musela jsem si to všechno narovnat vzadu na sedačky a za sedačky. 

Potom jsem, když už jsem tam byla, koupila i kapra. Pochopitelně živého, jako ho kupujeme každoročně a ten uličník se mi celou cestu snažil dostat z tašky ven.

Doma už na něj čekala napuštěná vana, protože jsem to, že ho vezu dědečkovi nahlásila.

Byla jsem ráda, že jsem vše vyřídila a už nikam jet nemusím.

Po té hrůze, co se na Filozofické fakultě ve čtvrtek odehrála, by mě snad už ani to procházení Prahou nebavilo. Těch mladých životů je mi neskutečně líto, ale nejenom jich, také jejich rodičů a blízkých. Navždy v nich zůstane bolest, která se každý rok o adventu připomene. Takoví lidé často už Vánoce ani neslaví. Chápu je, cítím neskutečnou bolest a lítost, ale pomoci jim nedokážu...

Po tom všem, co jsem za tento rok zažila jsem poděkovala za zázrak, díky kterému syn přežil strašlivou autonehodu a slíbila jsem si, že v sobě nebudu živit žádnou zlobu a nenávist k nikomu a ničemu.

Farář Czendlik prý na dotaz, proč nejsme šťastni odpověděl: 

"Místo toho, abychom milovali to, co máme, a radovali se z toho, milujeme to, co nemáme. A to nás sžírá a ničí. Takže radujme se z toho, co máme.

Požehnané svátky...

A nejenom do toho následujícího roku, ale do všech dalších let přeji sobě a všem hlavně pevné zdraví a spokojenost. Štěstí bývá prchavé a člověk nemůže být stále šťastný, úplně by stačilo, kdybychom nebyli nešťastní ...

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Straková
Dobrá otázka. Taky jsem se nad tím chvilku zamyslela, ale pak jsem si řekla, že si paní Jana vezla třeba kapra už naporcovaného, když příčinou pádu nebyl on, ale bunda :-)
Eva Mužíková
Díky za článek. JANI, jakpak dopadl po pádu ten kapr?
Dana Puchalská
Díky za článek. Ano,Praha je krásná.... Vždyť jsem se tu narodila... Ale cestovat sem a tam je skutečně adrenalinový zážitek
Jana Jurečková
Danuš, díky za článek. Já jsem před svátky jela do Tovačova pro kapra, cesta byla krásně čistá. Riskla jsem to na elektrokole, protože auto nemám. Bunda se mi zasukovala do sedla a já spadla, ale nic se mi nestalo. Příští rok jestli dožiji, pojedu autobusem a nebudu si hrát na hrdinku.
Dana Straková
:-) Děkuji za Vaše komentáře a paní Jano, ty tři hvězdičky mi tam skočily pochopitelně omylem. Na mobilu je to hned :-)
Jana Kollinová
Paní Dano, píšete stylem na "jedno nadechnutí," alespoň tak to působí na mě. Děj se valí jako tsunami, čtu, čtu a nadechnu se až na konci. Jen na sebe nebuďte tak přísná a příště si dejte pět hvězdiček. :-)
ivana kosťunová
Hezké zamyšlení a díky za moudrá slova faráře Czendlika.
Dana Straková
S Vámi, pane Jiří, se člověk opravdu nikdy nenudí, s Vámi je legrace kdykoli. A vy jíte na Štědrý den obalovaný květák? Tak o tom něco taky napište, ráda se tomu zasměju :-)
Jiří Dostal
:-) Černý humor či spíš smrťák? Po masakru na fildě ještě ten kapr... :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.