Řekni, kde ty věci jsou
Ilustrační foto: Pixabay

Řekni, kde ty věci jsou

6. 1. 2024

Nevím, zda je to neduh, nešvar a svízel jen naší domácnosti, anebo se vyskytuje i u vás. Totiž, náhlá ztráta věcí, které nemůžete najít zrovna ve chvíli, kdy je potřebujete, ale které jsou běžně na očích v době, kdy jich netřeba.

Tak například před Vánoci jsem asi dva dny hledal stojánek na vánoční stromek. Mívám ho běžně v garáži na jedné z polic. Celý rok si říkám, že ho musím dát někam jinam, že mi tam překáží. Až do chvíle, kdy jej skutečně potřebuji... Pracně doluji huňatou jedli ("hlavně, aby neměla moc řídké větve jako loni," zněl povel manželky) z kufru vozu, hlasitě a místy i peprně nadávám, protože plno jehličí zůstává v autě, navíc ve všemožných štěrbinách mezi sklopenými sedadly, z nichž je už nikdy nevytáhnu. Říkám si, hned ho usadím do stojanu, abych to měl za sebou, a tak si pro něj jdu na místo, odkud na mě celý rok pokukuje. A ejhle, stojan nikde. Po hodině hledání to vzdávám s poznámkou "ráno moudřejší večera." Jenže ani druhý den nejsem úspěšný. Prošmejdil jsem celou garáž, kůlnu jednu i druhou a nic. Až třetí den jej žena přinesla ze sklepa, kde zrovna hledala úplně něco jiného.

Včera jsem vařil. Do masa jsem potřeboval dát pár kuliček jalovce. Prohledávám šuplík snad se třemi desítkami pytlíků nejrůznějšího koření, ale jalovec nikde. Musí tam být, vždyť jsem ho tam nedávno viděl! Přehrabuji mezi jednotlivými pytlíky a začnu si zpívat lidovku "Vysoký jalovec, vysoký jako já...". Vidím dva pytlíky pepře mletého, jeden pytlík pepře celého, tři sáčky kari koření, po dvou houbového koření, majoránky, sušené petržele, badiánu, červené sladké papriky (tu jsem před několika dny nemohl najít), koření na grilovanou zeleninu, krkovičku, na guláš atd. Jen jalovec nevidím. Začínám běsnit. Ta flákota by se asi klidně bez jalovce obešla, ale protože vím, že jsme ho měli, jen ho zrovna teď nemůžu najít, o to víc ho na to maso potřebuji mít. Po dvaceti minutách jej konečně najdu - ve vedlejším regálu mezi práškem na pečivo a skořicovým cukrem. Nikdy bych jej tam nedal. Ulevuji si druhou slokou "Uvázali kóóózu u trtrtr u trtrr..."

Každý rok, ale opravdu každý rok před nakládáním zelí hledám sirné knoty. Keramický hrnec, zvaný zelák, se musí "vydesinfikovat" sírou. A protože vím, že si každoročně kupuji novou krabičku sirných knotů, bývám v klidu do chvíle, než ty knoty opravdu potřebuji. Od října do začátku září se krabička se sirnými knoty choulí v jedné z kuchyňských skřínek. Na konci září, když si přivezu krásně nakrouhané zelíčko, sirné knoty zmizí. Najdu je zpravidla pár dní poté, co zelí naložím.

A tak máme doma nejmíň patero krabiček sirných knotů, aspoň troje zahradní nůžky, dva rýče, tucet vteřinových lepidel, nepočítaně šroubků, matic, vrutů a hmoždinek všech velikostí. Věci, které hledám, průběžně dokupuji, takže se nám hezky (vlastně spíš nehezky) kupí, ovšem jen do chvíle, když je právě potřebuji. To najednou zmizí. O tom, že hledám ponožku do páru, občanku v peněžence, když si ji úřednice vyžádá, pumpičku na kolo, když se chystáme na výlet, cestovní pas den před dovolenou či velký technický průkaz, když jedu s autem na technickou prohlídku, už raději psát nebudu...

Nevíte náhodou, proč ty věci nezůstávají na svých místech? Proč se neustále přede mnou schovávají? Proč pořád musím v duchu parodovat píseň "Řekni, kde ty věci jsou, co se s nimi mohlo stát, řekni, kde ty věci jsou, kde mohou být...?"

 

 

domácnost Můj příběh
Autor: Jan Raška
Hodnocení:
(4.9 b. / 44 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Já s oblibou říkám ,že máme doma ,,minibermudský " trojúhelník. A nebo někoho,kdo nás zkouší. Kam se hrabe bojová hra s azimutem.
Helena Votíková
To dělají Naschválníčci a tuze si v tom libují. Před vánočním pečením jsem koupila rozinky. Do vánočky jsem místo nich dala nasekané datle. A víte kde rozinky byly.... zůstaly mršky v kapsičce nákupní tašky. Ale zase vzpomínání kam jsme to dali nám bystří mozek :-)
Lenka Kočandrlová
Chce to pořádek - dávat věci stále na stejná místa,koření mít popsaná v kořenkách - ne povalovat někde v pytlíkách.Jinak se mi osvědčil sešit,kam si píšeme,co jsme komu půjčili,kam jsme dali něco,co se hned nepotřebuje,na půdě mám očíslované krabice a k nim seznam,co tam je,a tak dále. Klíče máme vždy na stejném místě,totéž s brýlemi,peněženkou,mobilem, kabelkou,věcmi ve skříni.Zcela výjimečně něco hledám, třeba jsem si uložila do krabice almanachy a věci okolo spolužáků a zapomněla jsem na to.Pak jsem hledala seznam spolužáků a teprve po přehrabání všeho možného jsem si vzpomněla na škatuli v komůrce....
Lidmila Nejedlá
Mám to trochu jinak. Občas něco vyhodím nebo někomu daruji s tím, že už to přece nebudu nikdy potřebovat. Pak to usilovně hledám, protože zapomenu, že jsem se toho zbavila dobrovolně.
Alena Gebauerová
Já už přes rok hledám nalepovaci háčky, všechno jsem obrátila několikrát, fakt to nechapu
Martina Růžičková
U nás doma s námi věci také obdobně "žertují".
Zdenka Soukupová
Tak já jsem před Vánoci nemohla najít světýlka na stromeček. Historka je vlastně stejná, jako píše Honza a někteří další. Všechny ozdoby včetně světýlek bývají ve sklepě v polici. Všechno tam bylo, ale světýlka ne. Kolikrát jsem prohledala sklep, kolikrát jsem prohrabala i dost nepravděpodobné krabice, to ani nespočítám. No, a nakonec jsem je přece jen našla. Nejvíc mě rozčílilo to, že jsem kolem nich vlastně furt chodila a tu krabici se světýlky prostě neviděla!!! Honzo a ostatní, a víte, proč se nám to děje? No přece abychom pořád trénovali mozek, abychom nepřestávali vymýšlet všechny možné varianty, atd.... :-)
Jana Jurečková
Závidím lidem, kteří jsou pořádkumilovní, nevím, jak to dělají. Znala jsem jen jednoho člověka, byla to moje kamarádka. Měla doma vše srovnané a uložené radost pohledět, dokonce i jehly v jehelníčku. Zkoušela jsem to zavést u nás doma, ale nevydrželo mi to, škoda. Jinak díky za hezký článek.
Hana Práglová
Honzo, s chutí jsem se zasmála. Jako bych viděla sama sebe. Onehdy jsem nutné potřebovala důležitý papír. Otevírám složku, sahám do řádně označeného fasciklu, ale marně. To, co potřebují, tam není. Hledám, kde se dá. Marně. Šílím, z bezradnosti brečím...Po půl hodině hledám znovu. A papír je na svém místě. Kdo ho tam dal, Kdy3 jsem byla doma sama, je mi záhadou...
Jana Šenbergerová
Nic člověka nepotěší tak, jako skutečnost, že není v maléru sám. Od chvíle, kdy mi došlo, že lepší už to asi nebude, jsem při každém takové "ztrátě" velmi šťastná, že se neztrácím já. Zatím. :-) ☀️

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.