Kam zmizelo velké prádlo?

Vlaďko, díky za parádní článek. Ve sklepě jsme měli prádelnu s kotlem na vyvařování bílého prádla. Povlečení a ubrusy jsme s mamminkou po pracném kropení a vytahování, aby všechno bylo hezky srovnané, nosily v proutěném koši do ruční mandlový. Bez pračky a vysavače už bych žít nechtěla. ?

Moc rád jsem si vaše povídání přečetl a zavzpomínal.

Vlad'ko, děkuju. I já i když dítě z činžáku zažila tzv.velké prádlo. Bylo to fakt dobrodružství... A tomu velkému dřevěnému pádlu se kterým se lovilo prádlo z kotle jsme říkali,,kopist". A valchu, máchání ve studené vodě a ždímání ve dvou si pamatuju taky.

Omlouvám se za 1 hvězdičku, samozřejmě jsem chtěla dát 5. Na mobilu se mi tam špatně sází.

Vlaďko, to všechno pamatuji. Moji prarodiče se narodili před koncem 19. století.

Ráda čtu podobné vzpomínkové články. Taky jsme chodily s mamkou a sestrou prát do společné prádelny a sušit do sušárny. Až v r. 1976 jsme koupili novou Tatramatku, která vydržela 25 let. I já dnes suším a bělim utěrky na slunci a mám moc ráda vůni venku usušeného prádla. Děkuji za všechny Vaše články.

Vlaďko, prima článek, ale to je u tebe zvykem. :-) Přidávám se k pamětníkům, zažila jsem u maminky valchu, u sebe vyvařování v hrnci, strouhání mýdla, odnášení do koupelny, máchání ve studené vodě, odstřeďování a vynášení na půdu do 6. p. bez výtahu, zde natahování šňůr, prostě retro fitko. Tatramatka jako dárek k druhým narozeninám synka. Byla skvělá a ráda tančila. Praní je moje obsese, peru pořád, i když bych nemusela. Donedávna jsem i škrobila, ložní prádlo a dečky jsme natahovali, dodneška dávám na mandl. Zkouším prát s ekoproužky. A s dojetím vzpomínám na kropení bílého prádla v sadu u babičky i chrastící zmrzlé povlečení. :-)

Hezký vzpomínkový článek. Také leccos v tomto oboru pamatuji. Jako malá jsem moc ráda asistovala mámě a babičce při praní prostěradel a povlečení. V pražském činžáku byla na půdě obdobná kamenná či betonová vana s vyhříváním, jako ji popisuje Vlaďka. V další se pak prádlo máchalo. Mně se moc líbilo, že se prádlo lovilo z vody jakýmsi dřevěným pádlem! Před věšením se musela uklidit naše část půdy a natáhnout šňůry. Nedaleko jsme měli železniční výtopny a saze pronikly všude. I tak běda, pokud nějaký kus prádla upadl! Mohl se prát znovu.

Také jsem už pamětnice :-) Vlaďko, díky za připomenutí :-)

Vlaďko, moc hezký článek. A je zajímavé, kolik děvčat píše, že si takový způsob praní taky pamatuje. I já si to pamatuju, kromě sušení prádla na trávníku. My jsme totiž žádný trávník poblíž domu neměli, jen dvůr plný domácí "zvěřiny"....