Už mi není dvacet...

:-) Před půlstoletím jsem s vášní pro stařeny neměl problém, dneska mi k ničemu není :-)

Díky za milé rozjímání. Nemůžu říct, že bych byla až tak moc neviditelná, ale když mě nedej bože zve někdo na kafe a není to kamarád, vždycky si vzpomenu na Ivanku Devátou. Není to doslova, ona byla vtipnější. "Pro mladého jsem stará a co se starým dědkem?" Prostě je to tak. Každý věk má své klady.

Děkuji všem a hlavně mě prosím neberte až tak moc vážně... Usmívat se na lidi kolem přece nic nestojí a den je hned o trochu hezčí, i když se třeba jde k zubaři a ještě k tomu prší, což byl můj dnešní případ.

V každém věku se dá najít něco víc než pěkného.

Když mi bylo asi tolik jako vám ve vašem příběhu, byli jsme s mužem v Itálii na dovolené, kterou nám darovala dcera k Vánocům. Měli jsme zaplacený pobyt a cestu, stravovali jsme se sami. Tak jsme šli v podvečer do nejbližšího obchodu koupit chleba. Muž na mě jako obvykle čekal venku. Došla jsem k regálu s chlebem a poslední bochník si právě bral starší pán. Prodavačka maznačila, že už jiný nemá. Pán to sledoval a nabídl mi , že se o ten bochník rozdělíme a prodavačka ho rozřízla a měli jsme oba. Moc jsem mu děkovala, on se jen usmíval a odmítal díky. Nevím, zda by se u nás našel podobný pán. Jen dodává, že italsky neumím a pán byl Ital. Naše rozmluva byla jen "ruční".

Já jdu občas na procházku, nakoupit, do lékárny, na poštu. Někdy nepotkám nikoho. Pokud ano a nedá se se mnou do řeči, vůbec mi to nevadí. Ale máte pravdu, když jsme byli mladí, tak těch nabídek "na kafe" bylo dost, bylo i víc kamarádů a kamarádek.

No jasně, vvvo tom to je! V každém věku si můžeme vybírat, ne? Hlavně musí být z čeho...

:-) :-) :-) No a jak by řekl Pitkin " vvvo tom to je", ne?

Dano, vy vlastně nevíte, co chcete :-))