Domácí knihovna. Pro mladé spíše přežitek, pro starší nezbytnost

Paní E.V. Já umím číst velice rychle,tak mi to zabere třeba 3 hodiny na dvě knihy - tenčí,časopisy jako Vlasta a pod. mám přečtené komplet za 3/4 hod. Mezitím si luštím křížovky a pod. Je pravda,že v zimě čtu více než v létě,kdy mám ještě zahradu.

Knih máme spoustu, naštěstí máme dost velký byt. Ale přesto se do knihovny nevejdou a jsou i ve skříňkách. Čtu většinou na podzim a v zimě za dlouhých tmavých večerů. Dostávám knihy k narozeninám i Vánocům. Co s nimi jednou děti budu dělat, netuším. Snad budou číst jednou v důchodu, protože v současnosti pořád pracují a ve volném čase si užívají život.. Nejvíc čte můj zeť-cizinec. Introvert.

Paní Kočandrlová, Vy za den přečtete jednu až tři knihy k tomu noviny a časopisy. Tak to Vás obdivuji. Čtu hodně a několikrát za život jsem přečetla za jediný den nějakou knihu, ale to bylo vždy, když jsem byla upoutaná na lůžko třeba v nemocnici nebo doma. Ale denně? To bych nic jiného nestíhala a nežila.

Neumím si ani představit,že bych neměla co číst! Knihovniček máme doma několik, já v pokoji mám 3,všude po baráku máme další knihy volně ložené, na půdě v kufrech, a ještě k tomu mám tři hromádky knih extra - to jsou z knihoven - tří různých. Denně musím přečíst jednu,až 3 knihy,k tomu ještě noviny a časopisy....Nejstarší knihu ,co si tak pamatuji,mám Přírodopis pro nižší reálné školy,vydaný 1862 v Praze. Nejsou tam žádné obrázky,ale všechny důležité názvy jsou v závorce i německy. Tehdy se studenti naučili poměrně dost zajímavých věcí o zvířatech,rostlinách i kamenech. Já nedokážu jít okolo knihobudky,aniž bych si tam prohlédla všechny knihy : většinou si aspoň jednu odnesu domů. Pro mne nemá smysl si kupovat knihy,obvykle je čtu jen jednou. Obzvláště zajímavou si koupím,asi tak 3 za rok,spíše o historii K.Var a okolí, ne beletrii.

Kniha je můj nejlepší přítel. V naší rodině si každý najde chvilku pro knihu. Ano, velké knihovny ubývají, jen u mých vrstevníků se knihy najdou všude, i ve staré lednici.. Knihy se ale jen nečtou, ale i poslouchají. Na webu Knižní závisláci se najde spousta mladých lidí, co si zařizují knižní koutek. Je mi to milé, ale taky je třeba sledovat, co čtou. Není to klasika, epika, lyrika a drama a detektivky, jako za našich mladých časů, ale psycho, , thrillery a horory.. Taky dnes si může knihu napsat a vydat , kdokoli. Takže výběr je docela těžký. Je mi líto vyřazených knih, které končí v knihboxech. Ale stále lepší než v kontejnérech. Za mne, papírová kniha je mi nejmilejší. Jen aby sloužil zrak. Ale dostala bych od lékaře potvrzení a výběr audionahrávek má knihovna v oddělení pro slepce velký.

Už nějakých 20 let jsem členkou Knižního klubu, do městské knihovny patřím od osmdesátých let :-) jen po přestěhování se mi do paneláku naše celá knihovna zkrátka nevešla. Ale stejně, když si něco chci přečíst a knihovna to nemá, koupím si ji - no a když by zabírala místo v té natřískané knihovničce doma, putuje do Knihobudky. I tam se dá někdy "ulovit" skvost, vážně! Díky rodičům nás děti četba nikdy neomrzela, moje dcera je v tomhle pokračovatelkou rodinných tradic. :-)

Ještě jednou poděkování za pěkný článek, který inicioval tolik upřímných vyznání lásky ke knihám. A speciální poděkování Eleně V., která svým hlasem zprostředkovává tajemství krásné literatury klientům domova pro seniory. Velký respekt před tvou smysluplnou činností, Eleno. :-)

Knihy miluji celý život. A to jsme v dětství knihy doma neměli, prostě na ně nebylo. Ale když jsem se naučila číst, začala jsem chodit do místní knihovny. To bylo v roce 1960 a chodím tam dodnes. A ráda. Už spoustu let jako VIP čtenář. Doma mám obsáhlou knihovnu a lásku ke knihám jsem předala i svým dětem a vnoučatům. Jsme čtenářská rodina. A ve všech třech našich domácnostech jsou knihy a knihovny. Jinak souhlasím s názorem, že není třeba překrucovat to, co si všichni pamatujeme.

Čtu ráda, knihy si kupuji i půjčuji v knihovně. Dcera i syn mají knihovny a čtou i dětem, na dětské knihy syn nedávno přidával police. Děkuji Bohu, že na čtení vidím ve svých 73 letech, kdybych číst nemohla, moc by mi to chybělo.

John Ruskin: Knihy jsou lidem tím, čím perutě ptákům.